Houby se v Jižním Tyrolsku smí sbírat jen v sudé dny a jen do jednoho kila
V Jižním Tyrolsku není sběr hub volná zábava, ale úřední režim. Do lesa smíte jen v sudé kalendářní dny a jen od sedmi ráno do sedmi večer. Kdo v obci nežije, odnese si nejvýš kilo denně a předem zaplatí obci deset eur. Čtyři obce sbírání zakázaly úplně, v biotopech a přírodních památkách nesmíte utrhnout vůbec nic. Projdeme pravidla, částky, doklady i to, kde se o povolení ptát, než s košem vyrazíte do smrčin nad Pustertalem.
Ilustrační foto
Kalendář rozhoduje dřív než počasí
Většina Čechů bere sběr hub jako věc, kterou řeší jen les a déšť. V Jižním Tyrolsku je to jinak. Provincie má na houby vlastní zemský zákon už od roku 1984 a první podmínka nemá s mykologií nic společného. Sbírat se smí pouze v sudé kalendářní dny, tedy druhého, čtvrtého, šestého a tak dál, a jen mezi sedmou hodinou ranní a sedmou večerní. V nesudý den je plný koš přestupek bez ohledu na to, kolik hub v lese stojí.
Má to jeden praktický důsledek, na který lidé narazí až na místě. Po třicátém dni měsíce, který má jedenatřicet dní, přijde jedenatřicátý a hned za ním prvního, tedy dva zakázané dny v řadě. Když máte na Kronplatzu týdenní pobyt a chcete si jeden den vyhradit na les, podívejte se do kalendáře dřív, než budete rezervovat. Stejně tak si přepočítejte, že sedmá večerní je v září a v říjnu zhruba hodina před soumrakem, takže se z lesa musíte reálně vracet už odpoledne.
Kilo pro návštěvníka, dvě kila pro místního, tři na vlastním pozemku
Druhá podmínka je množství a odstupňované je podle toho, kde máte hlášený pobyt. Limity platí na osobu a den a počítají se lidem nad čtrnáct let, takže dítě vám koš nezvětší.
| Kdo sbírá | Nejvíc za den a osobu | Co musí mít u sebe |
|---|---|---|
| Návštěvník, tedy i český turista | 1 kg | doklad totožnosti a potvrzení o zaplacení |
| Kdo má v obci hlášený pobyt | 2 kg | doklad totožnosti |
| Vlastník, pachtýř nebo poživatel pozemku | 3 kg | doklad totožnosti |
Kilo zní málo, ale je to kilo očištěných hub a v dobrý rok ho naplníte za hodinu. Počítejte s tím, že limit je strop na osobu, ne na auto. Dvojice si tedy legálně odveze dvě kila, pokud oba zaplatili a oba jsou starší čtrnácti let.
Deset eur se platí obci dopředu, ne až lesníkovi v lese
Kdo sbírá mimo obec svého pobytu, platí poplatek za sběr ve výši 10 € na den a právě ten mu otevírá to jedno kilo. Zemská vláda ho zvedla v červenci 2024 z osmi eur, předtím se neměnil od roku 2007. Nejde o poplatek státu ani správě lesů, peníze jdou do rozpočtu konkrétní obce, na jejímž území sbíráte.
Zaplatit se dá dvěma cestami. Složenky vydává zemská lesní služba a platba jde také přes italský systém PagoPA na webu dané obce. Obojí zvládnete z mobilu ještě na apartmánu, ale udělejte to předem. Potvrzení o zaplacení musíte mít u sebe v lese společně s dokladem totožnosti, dodatečně se to nedoplácí a chybějící doklad je samostatný přestupek. Kdyby vás u obecního úřadu zarazila němčina a italština na formuláři, pomůže vám náš přehled, jak se domluvit v Jižním Tyrolsku.
Pozor na to, že poplatek je vázaný na obec, ne na celou provincii. Pustertal je poskládaný z mnoha malých obcí a smrčiny nad Olangem už patří jinam než ty nad Bruneckem. Když chcete během pobytu vyrazit dvakrát do dvou různých katastrů, jsou to dvě platby.
Čtyři obce sbírání zakázaly úplně, žádná z nich neleží v Pustertalu
Nad rámec zemských pravidel může sběr zakázat obec. V době poslední kontroly zemských podkladů platil úplný zákaz ve čtyřech katastrech: Karneid (Cornedo), Tiers (Tires), Welschnofen (Nova Levante) a v bolzanském Kohlern (Colle). Pro cestu na Kronplatz je to dobrá zpráva. Všechny čtyři leží v okolí Bolzana a v Eggentalu, tedy úplně jinde než Pustertal, a na vaši dovolenou u hory nedopadají. Seznam se ale mění, takže se na obci zeptejte, i kdyby to mělo být jen kvůli jedné větě.
Druhý typ zákazu poznáte v terénu. Na soukromých pozemcích s vyhlášeným zákazem a v krajinně chráněných územích se nesbírá vůbec a bývá to na tabuli u cesty. Tabule nemusí být česky ani anglicky, hledejte slovo Pilze nebo funghi v kombinaci s Verbot či vietato.
V biotopu a v přírodní památce nesmíte utrhnout nic
Chráněná území si zaslouží vlastní odstavec, protože právě o ně jde v okolí Kronplatzu nejčastěji. Sběr je povolený jen mimo chráněné plochy, a jihotyrolské přírodní parky, biotopy i přírodní památky mezi chráněné plochy patří. Prakticky to znamená, že přírodní park Fanes-Sennes-Prags ani okolí Pragser Wildsee nejsou místa, kam se jde s košem.
U rostlin to řeší zemský zákon o ochraně přírody č. 6 z 12. května 2010. Přísně chráněné druhy se nesmí sbírat nikde a v biotopech a přírodních památkách se nesmí sbírat nic, ani běžné druhy. Hranice parku přitom nejde poznat podle toho, jak les vypadá, takže si ji před výjezdem najděte na mapě a při pochybnostech zavolejte správě parku. Je to levnější než pokuta a slušnější vůči místu, kam jedete i kvůli přírodě a zvířatům.
Hlavní vlna přichází po bouřkách na konci srpna
Když máte den i papír v pořádku, zbývá nejnejistější část, totiž jestli houby vůbec jsou. Pustertal má pro ně příznivou kombinaci vlhkých smrkových lesů a výšky, hlavní sezóna jde zhruba od konce července do října a nejlépe se trefíte pár dní po pořádném dešti. Nejspolehlivěji vypadají svahy mezi tisíci dvěma sty a tisíci osmi sty metry, tedy pásmo nad dnem údolí a pod horní hranicí lesa.
Ze známých druhů najdete hřiby, kozáky, křemenáče a lišky, tedy nic, co by český houbař neznal. Zásadní rozdíl je v tom, kolik lidí je v lese s vámi. Sběr je v Jižním Tyrolsku oblíbená místní zábava a v sudý den po dešti nejste v lese sami, zvlášť na dobře dostupných místech u parkovišť. Když chcete klid, spojte to raději s podzimním mezisezónním termínem nebo se vydejte do bočních údolí, třeba do Gsieser Tal.
U borůvek a brusinek žádný kilový strop vyhlášený není
Tady je potřeba říct rovnou, jak to je, protože zdroje nenabízejí jedno číslo. Pro lesní plody provincie nezveřejňuje žádný hmotnostní limit obdobný tomu u hub a nezveřejňuje k nim ani poplatek. Neznamená to, že se smí všechno. Platí na ně tentýž zákon o ochraně přírody z roku 2010, tedy zákaz u přísně chráněných druhů a úplný zákaz sběru v biotopech a přírodních památkách. Jinde platí nepsané pravidlo přiměřeného množství pro vlastní spotřebu.
Časově to vychází jinak než u hub. Borůvky dozrávají v červenci a v srpnu, brusinky v srpnu a v září, maliny se objevují na pasekách celé léto. Na rozdíl od hub je na ně tedy ideální doba dřív, než začne hlavní houbařská sezóna, a dá se to spojit s obyčejnou túrou nad Kronplatzem. Pokud vám jde o jihotyrolskou kuchyni spíš než o vlastní koš, bude praktičtější přečíst si, co v Jižním Tyrolsku ochutnat, protože brusinkové a borůvkové přílohy jsou tu na menu běžně.
Proutěný koš a nůž, igelitka ne
Způsob sběru a přenášení je součást pravidel, ne jen dobrá rada. Provincie chce, aby se houby očistily nahrubo už na místě nálezu a přenášely se v otevřených, dobře odvětraných nádobách, typicky v proutěném koši. Igelitová taška je proti duchu i liteře předpisu a navíc houby do hodiny zapaří.
- Nepoškozujte humusovou vrstvu. Hrabání v mechu je nejčastěji vytýkaná věc.
- Co nesbíráte, nechte stát. Starou nebo neznámou houbu nekopejte a nerozšlapávejte.
- Vezměte si nůž a houbu odřízněte, než abyste ji vytrhli i s podhoubím.
- Nechoďte sami do neznámého terénu. Les nad Pustertalem je strmý a signál v něm bývá slabý, k tomu se váže náš text o bezpečnosti v horách.
Kontroluje lesní služba a houby může zabavit
Dodržování hlídá zemská lesní služba a sankce není jen finanční. Zemské podklady uvádějí, že se trestá překročení limitu, sběr bez zaplaceného poplatku, sběr v zakázanou dobu, nedoplacený poplatek, chybějící doklad totožnosti a odmítnutí kontroly, a že nasbírané houby mohou být zabaveny.
U výše pokuty si musíme přiznat nejistotu. Zemský přehled konkrétní částky neuvádí, starší zpravodajství psalo o pokutách do 126 €. Berte proto tu částku jako řádové vodítko, ne jako sazebník. Důležitější je, že se kontroluje i doklad, takže nejčastější problém turisty není přebrané kilo, ale zapomenuté potvrzení o platbě v apartmánu.
Kdy se sběr nevyplatí a co dělat místo toho
Buďme upřímní. Na týdenní dovolené vám sběr hub zabere jedno dopoledne, vynese kilo a stojí deset eur plus čas na obecním úřadě. Když jedete s dětmi, s nimiž se do lesa nad tisíc dvě stě metrů nechystáte, nebo máte v plánu nabitý program, je to disciplína na jindy. Mnohem snazší je trefit se do podzimního programu, který v Pustertalu běží bez papírů, tedy na Almabtrieb a podzimní slavnosti, na Törggelen po Keschtnwegu nebo prostě na houbové a zvěřinové menu v panoramatické restauraci.
Pokud naopak jedete do Pustertalu právě kvůli lesu, naplánujte si pobyt tak, aby na sudý den po dešti padl volný den bez lanovky, a zbytek dne doplňte podle našeho třídenního podzimního itineráře.
Odkud informace pocházejí
Pravidla, limity i výši poplatku jsme ověřovali 9. října 2026 ve zpravodajství z Jižního Tyrolska a v informacích zemské správy. Dny, hodiny, hmotnostní limity a požadované doklady potvrzují zpráva ORF Südtirol a Südtirol News o zvýšení poplatku, který uvádí i způsob platby a rozhodnutí zemské vlády z července 2024. Obecné informace o ochraně přírody a o tom, co se smí sbírat, vydává Autonomní provincie Bolzano. Seznam obcí se zákazem a aktuální výši poplatku si před cestou ověřte na úřadu obce, do jejíchž lesů chcete jít. Obojí se mění častěji než zbytek pravidel.


