Villnösstal (Val di Funes) (Val di Funes)

Kde Villnösstal leží a proč se o něm mluví

Villnösstal, italsky Val di Funes, je boční údolí Jižního Tyrolska, které odbočuje z Eisacktalu kousek za Brixenem a končí pod zubatou hradbou Geislerspitzen (italsky Odle). Právě ten pohled, tedy zelené louky, roztroušené statky a nad nimi kolmé skalní věže, udělal z údolí jedno z nejfotografovanějších míst celých Dolomit. Nejde o velké středisko s lanovkami a hotelovými komplexy, ale o zemědělské údolí, kde se pořád seče tráva a kde v hlavní sezóně bývá největší nával kolem dvou kostelíků.

Obec Villnöß měla ke konci roku 2024 zhruba 2 570 obyvatel a skládá se z několika vesnic. Nejníže leží Teis (kolem 950 m n. m.), pak následuje hlavní St. Peter (asi 1 150 m n. m.) a nejdál v údolí St. Magdalena (asi 1 250 m n. m.), odkud pochází většina fotek. Údolí spadá do přírodního parku Puez-Geisler, který chrání i sousední masiv Peitlerkofelu.

Z Kronplatzu, tedy z Plan de Corones (2 275 m n. m.), sem po silnici dojedete zhruba za hodinu. Z Brunecku k Ranui je to asi 55 km, cesta vede Pustertalem na západ do Brixenu a odtud jižně k odbočce do údolí. Z Brixenu už je to jen asi 21 km a 25 minut. Je to tedy klasický celodenní výlet, ne rychlá zastávka po cestě.

Kostelík svatého Jana v Ranui a vstup za 4 €

Nejznámější stavbou údolí je kaple svatého Jana Nepomuckého v Ranui (St. Johann in Ranui, italsky San Giovanni in Ranui), bílý barokní kostelík z roku 1744 s Geislerspitzen v pozadí. Důležité je vědět, že kaple i louka kolem nejsou veřejný pozemek. Patří k historickému statku Ranuihof, což je bývalé lovecké sídlo, které od 17. století sloužilo obchodnickému rodu z Klausenu.

K vyhlídce blíž ke kapli se prochází turniketem a platí se 4 € v hotovosti (ověřeno v červenci 2026, hodnotu aktualizujeme, jakmile ji majitel změní). Nejde o vstup dovnitř, ale o přístup na vyhrazené místo, odkud se kostelík fotí. Kdo platit nechce, uvidí kapli i z veřejné cesty, jen z jiného úhlu a s plotem v popředí. Berte to jako férový obchod, protože pole kolem pořád patří statku a v hlavní sezóně jím denně projdou stovky lidí.

Druhý slavný motiv je kostel svaté Magdalény nad stejnojmennou vesnicí. Ten se fotí zvenčí z vyhlídek na protějším svahu a nic se za něj neplatí. Tipy na kompozice a světlo shrnuje náš text o fotografování Dolomit, další klidnější místa pak přehled vyhlídek a fotomíst.

Parkování v Zans, semafor v Ranui a autobus 330

Hlavní nástupní bod do hor je parkoviště Zans (Zanser Alm) na konci údolí. Odsud vedou všechny důležité túry a dál autem nepojedete, přímý příjezd k chatě Geisleralm neexistuje.

• Denní online sazba je 12 € za osobní auto. Místa se dají rezervovat dopředu na stránkách údolí a v hlavní sezóně to doporučujeme.
• Noční sazba je 40 € pro všechna vozidla a platí zhruba od 21:00 do 7:00. Přespat v autě na parkovišti tedy vyjde draho.
• Obytné vozy se online rezervovat nedají a mají vlastní tarif, počítejte s tím a přijeďte brzy.
• Asi 5,5 km před Zans, u Ranui, stojí semafor. Zelená znamená, že je na Zans volno a lístek koupíte na místě. Červená znamená plno a nahoru se dostanete jen s online rezervací.
• Když je plno, zaparkujte v St. Magdaleně na parkovištích Ranui, Putzen nebo Filler a pokračujte autobusem.

Údolím jezdí autobusová linka 330 z Brixenu a Klausenu přes St. Magdalenu až k Zans, v sezóně zhruba jednou za hodinu, a zastavuje u všech zmíněných parkovišť. Místenka není potřeba. Pokud jezdíte po Jižním Tyrolsku hodně veřejnou dopravou, vyplatí se Mobilcard. V roce 2026 stojí jednodenní 20 €, třídenní 30 € a sedmidenní 50 €, děti od 6 do 13 let mají poloviční ceny (10 €, 15 € a 25 €) a děti do 6 let jezdí zdarma. Jak to funguje v okolí Kronplatzu, rozebírá text o parkování v regionu.

Od Ranui se dá k Zans dojít i pěšky, po cestě to trvá zhruba hodinu až hodinu a půl a nastoupáte kolem 300 m. Elektrokola jsou na téhle cestě povolená, což je varianta pro ty, kdo nechtějí řešit parkoviště vůbec.

Túry, kvůli kterým sem lidé jezdí

Nejslavnější trasou je Adolf-Munkel-Weg, cesta, která vede přímo pod severními stěnami Geislerspitzen. Samotný traverz měří zhruba 9 až 10 km, s návratem přes Zans z toho vyjde okruh kolem 13 km a zhruba 4,5 hodiny čistého času. Terén je pohodový, jde hlavně o lesní a luční cesty, výhledy nahoru na věže jsou ale velehorské.

Nejčastější cíl je chata Geisleralm (italsky Rifugio delle Odle) ve výšce 1 996 m n. m., kam z parkoviště Zans dojdete zhruba za hodinu a dvacet minut. Chata je v sezóně obsazená a s dětmi je to reálný cíl na dopoledne, jen počítejte s tím, že poslední úsek stoupá. Další tipy na horské chaty v regionu máme v přehledu horských chat a rifugi.

Pro zkušené je tu Sass Rigais (3 025 m n. m.), spolu s Furchettou nejvyšší vrchol skupiny. Výstup vede zajištěnou cestou, takže bez feratové výbavy a zkušeností na něj nechoďte. Kdo si chce zajištěné cesty vyzkoušet jinde a bezpečněji, najde přehled v článku o letních túrách.

Kdy do údolí vyrazit

Hlavní sezóna je od června do října, kdy jsou otevřené chaty a jezdí posílené autobusy. Nejhorší nával bývá od desáté dopoledne do třetí odpoledne v červenci a srpnu, kdy se plní i parkoviště Zans. Pokud vyjedete z Pustertalu tak, abyste byli v údolí do devíti ráno, ušetříte si čekání i shánění místa.

Fotograficky je nejsilnější podzim. Modříny na svazích žloutnou, vzduch je čistý a lidí je výrazně méně než v létě. Souvislosti k termínům shrnuje text o mezisezoně na jaře a na podzim. V zimě je údolí tiché, jezdí se tu na běžkách a chodí na sněžnicích, ale vysokohorské túry včetně Adolf-Munkel-Wegu jsou mimo hru.

Počítejte s tím, že nahoře je vždycky chladněji než v údolí. Rozdíl mezi St. Magdalenou a hřebeny je i patnáct stupňů a odpolední bouřky jsou v létě běžné, takže bundu a včasný návrat berte jako standard.

Co v údolí ještě stojí za zastávku

V St. Magdaleně stojí Naturparkhaus Puez-Geisler, návštěvnické centrum přírodního parku otevřené v roce 2009. Je to dobrá zastávka za deště a s dětmi, protože vysvětluje, jak Dolomity vznikly a co v parku žije. Geologické souvislosti přibližuje i náš text o Dolomitech na seznamu UNESCO.

Villnösstal je taky domovské údolí Reinholda Messnera. Narodil se v roce 1944 v Brixenu a vyrostl v St. Peter jako druhé z devíti dětí. Kdo si chce jeho příběh projít celý, má na vrcholu Kronplatzu muzeum MMM Corones od Zahy Hadid, které rozebíráme v článku o Messner Mountain Museum.

V Teisu na kraji údolí se sbírají takzvané teiské acháty, tedy vulkanické geody z okolních svahů. Není to velká atrakce, ale pro děti je to zajímavá tečka na cestě zpátky do Eisacktalu.

Kam dál a s čím výlet spojit

Villnösstal se dobře kombinuje s Plose nad Brixenem, protože leží prakticky po cestě a dohromady z toho je smysluplný den na západní straně regionu. Kdo míří opačným směrem, může den v Dolomitech doplnit o Tre Cime di Lavaredo nebo o ladinské Alta Badia, které leží za hřebenem jižně od údolí.

Základnou zůstává Bruneck a okolí Kronplatzu, odkud jsou všechna tahle místa v dosahu jednoho dne. Další cíle najdete ve výpisu výletů a míst, klidnější variantu na pěší den pak nabízí přírodní park Fanes-Sennes-Prags.

Fotka: Wolfgang Moroder, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 3.0.