Neves-Stausee (Lago di Neves) (Lago di Neves)
Neves-Stausee, italsky Lago di Neves, je horská přehrada v samém závěru Mühlwaldtalu nad vesnicí Lappach, zhruba 1 860 m n. m. Nahoru vede úzká placená silnice, takže se sem na rozdíl od většiny vysokohorských cílů v okolí Kronplatzu dostanete autem až k hrázi, bez lanovky a bez hodinového stoupání. Kolem jezera vede pohodlný okruh za něco přes hodinu a nahoru do Zillertalských Alp odtud startují túry k chatám. Poradíme, kolik stojí parkování, kdy je silnice otevřená a proč se v létě 2026 vyplatí přijet spíš o víkendu.
Ilustrační foto
Co je Neves-Stausee
Neves-Stausee (italsky Lago di Neves) leží v samém závěru Mühlwaldtalu, bočního údolí Tauferer Ahrntalu, nad vesnicí Lappach (Lappago). Hladina se drží kolem 1 860 m n. m., obec Mühlwald uvádí 1 857 m. Dokola stojí hory Zillertalských Alp, z jihu se nad jezerem zvedá Großer Möseler (3 478 m). Na rozdíl od většiny vysokohorských cílů v okolí Kronplatzu se sem dostanete autem až nahoru.
Jezero není přírodní a ani se o to nesnaží. Je to přehrada pro vodní elektrárnu v Lappachu. Betonová oblouková hráz je 92 m vysoká a patří k nejvyšším v Jižním Tyrolsku. Obec uvádí stavbu v letech 1962 až 1965, elektrárna běží od roku 1964 a v roce 2012 prošla celkovou rekonstrukcí a rozšířením. Nádrž pojme zhruba 15 milionů m³ vody, zatopí necelých 15 hektarů a sbírá vodu ze tří potoků (Nevesbach, Zösenbach a Passentalbach). Spád na turbíny je 591 m, výkon 27 MW a roční výroba kolem 68 GWh.
Kdo čeká intimní horské jezírko jako Pragser Wildsee, bude asi zklamaný. Neves je jiná kategorie. Velká vodní plocha v holé kotlině nad hranicí lesa, betonová hráz a kolem ticho, jaké přes den v Dolomitech nenajdete. Právě to je důvod, proč sem zajet.
Jak se tam dostat a co stojí parkování
Autem z Brunecku pojedete přes Mühlen in Taufers a Mühlwald do Lappachu, dohromady zhruba 35 km. Počítejte radši s padesáti minutami, poslední úsek je úzká horská silnice a rychle se po ní jet nedá ani nemá. Z Lappachu pokračuje k hrázi placená obecní silnice se závorou. U závory si vezmete lístek a platíte až před odjezdem, v automatu u přehrady nebo u výběrčího.
Sazby platí od 1. ledna 2024 a obec Mühlwald je má ve své vyhlášce:
| Doba stání | Cena |
|---|---|
| do 1 hodiny | 5 € |
| od 1 hodiny a 1 minuty do 4 hodin | 8 € |
| od 4 hodin a 1 minuty do půlnoci | 12 € |
| týdenní strop | 40 € |
| od 21:00 do 6:00 | zdarma |
Tarif se každý den o půlnoci nuluje. Sezónní karta na neomezené vjezdy stojí 150 €, ta je ale míněná hlavně pro místní a majitele pozemků nad závorou. Ceník aktualizujeme, jakmile obec vydá nový.
Silnice je otevřená jen v teplé polovině roku. V zimě ji obec zavírá kvůli lavinovému nebezpečí. V roce 2026 se k přehradě otevřela 22. května a jezdí se po ní kyvadlově se semafory, protože se na ní pracuje. Obvyklé okno je zhruba od konce května do října, přesný termín se každý rok liší podle sněhu.
Bez auta je to poctivá práce. Z Brunecku jede linka 450 do Mühlen in Taufers, tam přesednete na linku 451 do Lappachu. Konečná je zastávka Rinsbach a odtud zbývá k přehradě ještě zhruba hodina a půl chůze do kopce. Jízdné po celé provincii pokryje Mobilcard Südtirol, v roce 2026 stojí 20 € na den, 30 € na tři dny a 50 € na týden. Víc možností popisujeme v článku o parkování a vjezdech v okolí.
V létě 2026 je hráz ve všední dny zavřená
Tohle je nejdůležitější věta celé stránky. Na hrázi probíhá sanace a kvůli ní jsou od 8. června do 15. září 2026 hráz, zajištěná cesta po ní i přístup k nim ve všední dny nepřetržitě uzavřené. O sobotách, nedělích a svátcích je hráz otevřená.
Prakticky to znamená jediné. Ve všední den neobejdete jezero dokola, protože se nedá přejít na druhý břeh po koruně hráze, a objížďka neexistuje. Zbude vám cesta tam a zpátky po jednom břehu, což taky není špatné, ale je to něco jiného. Chcete-li celý okruh, přijeďte o víkendu. Před cestou si stav ověřte na stránkách obce Mühlwald nebo v infocentru, termín dokončení se může posunout.
Okruh kolem jezera
Značený okruh kolem nádrže měří 4 km, převýšení má jen 77 m a projdete ho zhruba za hodinu a pět minut. S dětmi a se zastávkami počítejte spíš s hodinou a půl. Nejvyšší bod trasy je 1 882 m, nejnižší 1 805 m, takže jde o lehkou cestu, kterou zvládne prakticky každý.
Start je u první informační tabule přímo u hráze. Odtud se jde po levém břehu k severnímu konci nádrže, tam se přejde na druhou stranu a vrátíte se protějším břehem. Po cestě stojí čtrnáct tabulí naučné stezky o zdejší přírodě, geologii a o tom, jak se v údolí žilo, než přehrada vznikla.
Terénní kočárek trasu zvládne, městský sporťák hůř. Stín tu skoro není, takže v poledne za jasného dne vezměte pokrývku hlavy. Naopak když se zatáhne, je nahoře i v srpnu chladno a fouká, mikina do batohu patří vždycky. Další podobně nenáročné trasy máme v přehledu túr s kočárkem.
Túry výš, chaty a Neveser Höhenweg
Přehrada je zároveň nejpohodlnější nástup do Zillertalských Alp. Nejčastější cíl je Edelrauthütte (2 545 m) na sedle Eisbruggjoch. Z parkoviště k ní vede cesta údolím Pfeifholder Tal a nahoru počítejte s 2 až 2,5 hodinami. Chata je po přestavbě moderní a dá se v ní přespat.
Druhá chata v okolí je Chemnitzer Hütte, německy také Nevesjochhütte, ve výšce 2 419 m. Obě spojuje Neveser Höhenweg, vysokohorská trasa, která se drží kolem 2 500 m.
| Trasa | Čas |
|---|---|
| přehrada až Edelrauthütte (2 545 m) | 2 až 2,5 hodiny |
| Edelrauthütte až Chemnitzer Hütte (2 419 m) po Neveser Höhenweg | 3,5 až 4 hodiny |
| okruh přehrada, obě chaty a zpět | 8 hodin a víc, celý den |
| okruh kolem jezera | 1 hodina a 5 minut |
Velký okruh přes obě chaty je podnik pro zkušené a jen za dobrého počasí. Kdo chce spát nahoře, najde varianty v článku o vícedenním treku po chatách a přehled zázemí v textu o horských chatách a rifugiích.
Na samotné hrázi je zajištěná cesta, něco mezi lanovým parkem a klasickou ferratou, vedená po betonové stěně. Platí pro ni stejná uzavírka jako pro hráz. Ostatní trasy v regionu jsme sepsali v článku o zajištěných cestách.
Kdy jet a na co si dát pozor
Nejlepší okno je od července do září, kdy je silnice jistě otevřená a chaty v provozu. V červnu můžou výš ležet zbytky sněhu, v říjnu už bývá ráno pod nulou. Kvůli letošní uzavírce hráze je víkend jednoznačně lepší volba než všední den, i za cenu plnějšího parkoviště.
Přijeďte spíš ráno. Nejde ani tak o davy jako o počasí. V Zillertalských Alpách se odpoledne pravidelně tvoří bouřky a nahoře na hřebeni je to nepříjemné až nebezpečné. Ráno má navíc jezero klidnou hladinu a hory se v ní odrážejí, což je důvod, proč sem jezdí fotografové. Další takové body máme v článku o vyhlídkách a fotomístech.
Hladina kolísá. Je to pracovní nádrž, takže na konci léta a na podzim bývá voda níž a kolem dokola je vidět obnažený břeh. Koupat se tu nedá a nesmí, jde o vodní dílo a voda má i v srpnu pár stupňů. Kdo chce k vodě kvůli plavání, ať míří jinam, tipy jsou v článku o koupání v okolí Kronplatzu.
Signál je v závěru údolí slabý až žádný. Stáhněte si offline mapu, ještě než vyjedete z Lappachu.
S čím výlet spojit
Neves zaberou i s okruhem zhruba půl dne, takže zbude čas na okolí. Cestou zpátky máte po ruce hrad Taufers a Reinbachovy vodopády u Sand in Taufers. Kdo chce nahoru lanovkou, má na dosah Speikboden a Klausberg, dvě hory Skiworld Ahrntal, které sdílejí skipas i letní karty, ale nejsou propojené lanovkami a jezdí se mezi nimi autem. Souvislosti celého údolí shrnuje stránka Ahrntal (Valle Aurina).
Další vodní plochy v regionu jsme dali dohromady v článku o jezerech v okolí Kronplatzu, tipy na klidnější termíny pak v textu o jaru a podzimu v Pustertalu.