Vícedenní trek Dolomity - přechod od chaty k chatě u Kronplatzu

Co obnáší vícedenní přechod od chaty k chatě

Vícedenní přechod je způsob, jak poznat hory zblízka a bez každodenního návratu do údolí. Místo toho, abyste každý večer sjížděli dolů, přespíte přímo v horách na chatě a druhý den pokračujete dál. V italsky mluvící části se takové chatě říká rifugio, v německy mluvící části Hütte. Obě slova označují horské útočiště, kde najdete lůžko, teplé jídlo a střechu nad hlavou i ve výškách, kam se z údolí za jediný den nedostanete a zase nevrátíte.

Trasa se skládá z jednotlivých etap. Každá etapa vede zpravidla z jedné chaty na druhou a je naplánovaná tak, abyste ji zvládli za jeden den včetně přestávek. Ráno posnídáte, sbalíte batoh a vyrazíte, přes den stoupáte přes sedla a hřebeny a k večeru docházíte na další chatu, kde přenocujete. Kouzlo takové cesty spočívá v tom, že se každý den probouzíte na jiném místě a hory vás vedou stále dál. Nemusíte řešit auto, parkoviště ani návrat na výchozí bod uprostřed dne.

Vícedenní treky mají oproti jednodenním výletům jednu velkou výhodu. Dostanete se hlouběji do hor, k místům, která zůstávají běžným návštěvníkům skrytá. Ráno a večer, když se většina lidí zdržuje v údolí, máte vysokohorské prostředí téměř sami pro sebe. Zároveň je ale takový podnik náročnější na plánování, kondici i vybavení, a právě proto se vyplatí připravit se poctivě předem. Pokud teprve začínáte, doporučujeme vyzkoušet nejdřív kratší letní túry a teprve potom se pustit do vícedenního přechodu.

Plánování etap a nejlepší sezóna

Dobré plánování je základ vydařeného přechodu. Nejprve si ujasněte, kolik dní máte k dispozici a jak dlouhé denní úseky vám vyhovují. Vždy je lepší volit etapy s rezervou, aby vám zbýval čas na odpočinek, fotografování i na nečekané zdržení. Kdo si naplánuje každý den na hranici svých sil, riskuje, že ho dožene únava a že bude na chatu docházet za tmy. Rozvržení etap podle skutečných možností je důležitější než snaha ujít co nejvíc.

Hlavní sezóna pro vícedenní treky v horách trvá zhruba od června do září. V tomto období bývají chaty otevřené a obsluhované, sněhová pole ve vyšších polohách jsou většinou roztátá a cesty schůdné. Začátkem léta můžete narazit na zbytky sněhu ve strmých svazích a v žlabech, koncem září už naopak počítejte s kratšími dny a chladnějšími nocemi. Přesné termíny otevření se rok od roku liší podle počasí, proto si je vždy ověřte předem.

Při přípravě si prostudujte mapu, spočítejte převýšení jednotlivých etap a poznamenejte si, kde jsou zdroje pitné vody a kde se dá případně sestoupit do údolí. Hodí se vědět, které úseky jsou obtížnější a kde vás čeká zajištěná cesta. Inspiraci pro sestavení trasy načerpáte i v přehledu na tipy na výlety, kde najdete náměty na jednotlivé úseky. Vždy ale platí, že konkrétní trasu si naplánujte podle svých sil a ověřte ji přímo na místě u zkušených místních nebo na chatě.

Rezervace lůžek na horských chatách

Na rozdíl od kempování se u vícedenního přechodu spoléháte na to, že vás chata na noc přijme. Lůžka je proto potřeba rezervovat předem, obzvlášť v hlavní sezóně, o víkendech a ve svátcích. Oblíbené chaty na frekventovaných trasách se plní i několik týdnů dopředu a spoléhat na to, že místo prostě bude, se nevyplácí. Rezervací zároveň dáte chatě vědět, kolik lidí má večer čekat, což usnadní přípravu jídla i případnou pomoc, kdyby se někdo nedostavil.

Přespání na chatě probíhá většinou ve společných pokojích nebo na dřevěných palandách. Deky a polštáře bývají k dispozici na místě, z hygienických důvodů se ale téměř všude vyžaduje vlastní spacák-vložka. Je to lehký a tenký pytel, který zabírá v batohu minimum místa a nahrazuje prostěradlo. Bez něj vás na některých chatách nemusí nechat spát v poskytnutých dekách, proto na něj rozhodně nezapomínejte.

Když si rezervujete lůžko, zeptejte se rovnou i na večeři a snídani, protože na většině chat se objednávají spolu s náclehem. Teplé jídlo večer a vydatná snídání ráno vám ušetří váhu, kterou byste jinak nesli v batohu. Užitečné je také říct, jestli přijdete později kvůli delší etapě. Přehled o síti chat a o tom, co nabízejí, si můžete udělat v článku o tom, jak fungují horské chaty a rifugia, kde jsou popsané zvyklosti i praktické tipy pro nocleh.

Vybavení a lehký batoh na cestu

Při vícedenním přechodu nesete všechno na zádech celý den, a tak platí jednoduché pravidlo. Čím lehčí batoh, tím příjemnější cesta. Ke každé věci se zeptejte, jestli ji opravdu využijete. Základem je pohodlný batoh správné velikosti a hlavně kvalitní obuv s pevnou podrážkou, kterou máte řádně rozchozenou. Nové boty na vícedenní trek jsou spolehlivá cesta k puchýřům a zkaženému zážitku.

Oblečení volte na vrstvy, protože v horách se počasí i teplota mění během chvíle. Spodní vrstva, která odvádí pot, teplá střední vrstva a nepromokavá bunda nebo pláštěnka tvoří osvědčenou trojici. Přidejte čepici a rukavice, i v létě totiž může být ráno na hřebeni nepříjemná zima. Do každého batohu patří také čelovka pro případ, že se cesta protáhne do tmy, a základní lékárnička s náplastmi na puchýře, obvazem a osobními léky.

Nezapomínejte na dostatek vody a jídla mezi chatami, protože ne na každé etapě narazíte na zdroj pitné vody nebo na občerstvení. Vezměte si energeticky vydatné svačiny, které nezaberou mnoho místa. Hodí se také opalovací krém a sluneční brýle, ve výškách je slunce mnohem silnější než v údolí. Pokud vaše trasa zahrnuje i zajištěné úseky, zvažte set na via ferraty s helmou a tlumičem pádu, protože bez něj se do exponovaných míst nepouštějte.

Fyzická kondice, obtížnost a orientace

Vícedenní přechod klade nároky na kondici i psychiku. Rozdíl oproti jednodennímu výletu je v tom, že únava se sčítá. Co ujdete první den svěží, může druhý a třetí den bolet víc, protože tělo nemá čas na plnou regeneraci. Proto obtížnost volte s ohledem na nejslabšího člena skupiny a raději s rezervou. Kdo se před cestou pravidelně hýbe a chodí do kopců i s naloženým batohem, zvládne trek mnohem lépe a s větším požitkem.

Obtížnost trasy poznáte z několika údajů. Sledujte celkové převýšení, délku etap a povahu terénu. Zajištěné a exponované úseky vyžadují pevné nervy, zkušenost a odpovídající vybavení. Pokud si nejste jistí, vybírejte spíš pohodovější varianty vedené po pohodlných stezkách a náročnější technické pasáže si nechte na dobu, kdy budete mít zkušeností víc. Na horách nejde o rychlost ani o výkon, ale o to vrátit se domů ve zdraví.

Orientace v horách stojí na mapě a na značení. Naučte se číst turistickou mapu, sledujte značky na kamenech a stromech a pravidelně si ověřujte, že jste stále na správné cestě. Rozcestníky obvykle uvádějí směr a přibližný čas do dalšího cíle, počítejte ale s tím, že časy platí pro svižné tempo bez zastávek. Mobil s offline mapou je dobrý pomocník, nikdy ale nespoléhejte jen na baterii a mějte i papírovou zálohu.

Počasí, bouřky a bezpečnost na horách

Počasí je v horách rozhodujícím faktorem a mění se rychleji než v nížině. Ráno může být jasno a odpoledne se přižene bouřka s deštěm, kroupami a prudkým ochlazením. Vyrážejte proto raději brzy ráno, abyste náročnější a exponované úseky měli za sebou dřív, než se odpolední bouřky rozjedou. Předpověď si ověřujte den předem i ráno před vyrážením a řiďte se doporučením obsluhy chaty, která místní podmínky dobře zná.

Blesk představuje na hřebenech a vrcholech vážné nebezpečí. Když se blíží bouřka, opusťte co nejdřív exponovaná místa, vyhněte se osamělým stromům, kovovým lanům a vrcholovým křížům a sestupte do nižších poloh. Na zajištěných cestách vás kovová lana v bouřce ohrožují obzvlášť, proto se do nich za takového počasí vůbec nepouštějte. Aktuální předpověď a rady, jak číst horské počasí, najdete na stránce o počasí, kterou si projděte ještě před cestou.

Bezpečnost stojí i na tom, že někdo ví, kam jdete. Nechte v údolí informaci o své plánované trase a předpokládaném návratu, ať vás v případě nouze mají kde hledat. Uložte si tísňové číslo horské služby a nepřeceňujte své síly. Když se počasí pokazí, kondice dojde nebo se cesta ukáže nad vaše možnosti, není žádná ostuda etapu zkrátit nebo sestoupit do údolí. Hory nikam neutečou a vždy se sem můžete vrátit lépe připravení.

Okolí Kronplatzu jako výchozí bod

Kronplatz, italsky Plan de Corones, je vrchol vysoký 2275 metrů v Jižním Tyrolsku. Leží v Itálii, nikoli v Rakousku, jak si část návštěvníků mylně myslí. Okolní region a sousední Dolomity nabízejí hustou síť značených cest a horských chat, které jsou pro vícedenní přechody jako stvořené. Z pohodlného zázemí v údolí se dá vyrazit do hor a po několika dnech se zase vrátit k civilizaci.

Právě propojení upravených stezek, dostupných chat a rozmanitého terénu dělá z této oblasti vděčné místo pro treky všech úrovní. Najdete tu pohodové trasy pro první zkušenosti s přespáním na chatě i náročnější přechody pro ostřílené turisty. Konkrétní trasu, počet etap i denní vzdálenosti si ale vždy naplánujte podle svých sil a ověřte přímo na místě, protože stav cest, otevírací doby chat i sněhové podmínky se mění.

Než vyrazíte do hor, vyplatí se strávit noc nebo dvě v údolí, aklimatizovat se a v klidu dokončit přípravy. Přehled možností, kde se ubytovat před přechodem i po návratu, najdete v sekci ubytování. Odsud se pak snadno napojíte na síť cest a chat a vydáte se na vícedenní trek, který vám hory kolem Kronplatzu a v Dolomitech nabízejí. Vždy s respektem k počasí, ke svým silám a k pravidlům pohybu ve vysokých horách.