Pěšky na Kronplatz, výstup na vrchol bez lanovky

Na vrchol Kronplatzu (italsky Plan de Corones) vede pohodlná kabinková lanovka a drtivá většina návštěvníků ji použije. Nahoru se ale dá dojít i po svých, po značených cestách, které začínají přímo v údolí. Je to celodenní podnik s převýšením kolem 1 300 metrů, takže se nedá odbýt za dvě hodiny mezi obědem a večeří. Odměnou je hora, kterou si projdete od lesa přes horské louky až po holý vrchol, a pocit, který z kabinky nemáte. V tomhle průvodci najdete tři reálné výstupové trasy, časy, převýšení a rady, kdy se vyplatí sejít dolů lanovkou.

Proč jít nahoru po svých

Kronplatz je především lyžařská hora a v létě funguje jako obří vyhlídka. Právě proto na něm většina lidí stráví hodinu na vrcholu a zase odjede. Kdo jde pěšky, uvidí úplně jinou horu. Spodní část je lesnatá a chladná, střední patro tvoří pastviny a seníky, a poslední úsek je otevřený hřeben, ze kterého vidíte přes celé údolí Pustertal až k Zillertalským Alpám.

Druhý důvod je praktický. Jednosměrná letní jízdenka stála v sezóně 2026 dvacet pět eur na dospělého a zpáteční třicet šest eur. Když nahoru vyjdete a dolů se svezete, ušetříte a zároveň si ušetříte kolena. Sestup z 2275 metrů je totiž delší a nepříjemnější než výstup, hlavně na strmých lesních úsecích. Ceny platí pro letní provoz od 16. května do 8. listopadu 2026 a před novou sezónou je aktualizujeme, aktuální ceník má kronplatz.com.

Třetí důvod je čas. V hlavní sezóně se u dolních stanic stojí fronty a parkoviště bývají do desáté hodiny plná. Kdo vyráží v sedm ráno pěšky, potká cestou pár místních a nikoho jiného. Kde se dá v okolí zaparkovat, rozebíráme v článku o parkování u Kronplatzu.

Z Reischachu, nejběžnější výstup

Nejčastější nástup je z Reischachu (Riscone), části Brunecku pod severním úbočím hory. Vesnice leží zhruba v 960 metrech, takže na vrchol zbývá kolem 1 300 metrů převýšení. Jsou tu dvě rozumné varianty a liší se hlavně tím, jak moc se chcete vyhnout lyžařské infrastruktuře.

Přímý výstup po cestě číslo 6, takzvaném AVS-Steigu, startuje u dolní stanice lanovky. Střídá se na něm lesní silnička a pěšina, u mezistanice se napojíte na lesní cestu a po dvou stech metrech zase odbočíte na značený chodník. Měří zhruba 7 kilometrů jedním směrem a jde o 1 305 metrů převýšení. Je to nejkratší, ale taky nejprudší možnost a chce trénované nohy.

Delší varianta přes dvorce Oberwelis a Haidenberg vede po značkách 7, 4, 12 a 8 přes chatu Stefansdorfer Kaser a rybníček Hirschlacke k chatě Corones a odtud na vrchol. Má 10,1 kilometru a 1 344 metrů stoupání, oficiální čas je 4 hodiny a 25 minut. Vede klidnějším lesem stranou od lanovek a je příjemnější na chůzi, i když je delší.

Ať zvolíte kteroukoli, počítejte s tím, že vodu doplníte až na horských chatách ve druhé polovině trasy. Ve spodním lese pramen po ruce není.

Ze severu, z Olangu a od Perchy

Druhá strana hory patří Olangu (Valdaora) a Perche. Nástupy jsou tu výš než v Reischachu, takže převýšení vyjde o něco menší, zato je terén jednotvárnější a část cesty vede po sjezdovkách a servisních komunikacích areálu. Pro první výstup na horu to není nejhezčí volba, ale hodí se, když bydlíte na téhle straně a nechcete přejíždět.

Výhoda severní strany je v tom, že se dá dobře kombinovat. Nahoru pěšky z Olangu, dolů lanovkou do Reischachu a zpátky autobusem, nebo naopak. Lanovky Olang 1 a 2 jezdily v roce 2026 od 20. června do 11. října, tedy o měsíc kratší dobu než kabinka z Reischachu. Po 11. říjnu vede nahoru už jen lanovka z Reischachu, což je pro podzimní plánování zásadní detail.

Z jihu od St. Vigil přes Furkelpass

Z ladinské strany se nastupuje ve St. Vigil (San Vigilio di Marebbe), který leží zhruba ve 1 200 metrech. Značka číslo 1 vede ze středu obce kolem osady Rara na sedlo Furkelpass (Passo Furcia) a odtud dál kolem hostince Panorama na vrchol. Celý výstup zabere zhruba 4 hodiny.

Tahle trasa je z celé trojice nejklidnější a nejvíc horská, protože jižní strana hory je celkově tišší. Zpátky se dá sejít jinudy přes Pieve di Marebbe, takže vznikne pěkný okruh. Kdo chce zkrátit, může dojet autem na Furkelpass a vyjít až odtud, ale ušetřená hodina za to podle nás nestojí. Lanovka Piz de Plaies ve St. Vigil jezdila v roce 2026 od 19. června do 4. října, tedy nejkratší dobu ze všech tří nástupů.

Kolik času a jaká kondice

Realisticky si na výstup vyhraďte celý den. Samotné stoupání trvá 4 až 5 hodin podle trasy a tempa, k tomu připočtěte hodinu na vrcholu a případný sestup. Kdo jde nahoru i dolů po svých, stráví na nohou 7 až 8 hodin.

Technicky nejde o nic obtížného, žádné zajištěné úseky ani expozice. Rozhoduje kondice a vytrvalost, ne lezecké dovednosti. Pro srovnání, kdo si netroufá na celý výstup, může vyjet lanovkou a projít si hřebenové okruhy na vrcholu, které jsou výrazně mírnější. S malými dětmi je celý výstup nereálný, těm se hodí spíš trasy s kočárkem v horní části hory.

Sjezd lanovkou a co si ohlídat

Kombinace „nahoru pěšky, dolů lanovkou" je nejrozumnější plán, ale má jeden háček. Kabinka Kronplatz 2000 z Reischachu jezdila v roce 2026 od 16. května do 8. listopadu, denně od 9 do 17 hodin. Poslední jízda dolů je tedy dřív, než by leckdo čekal, a kdo dorazí na vrchol v pět odpoledne, jde zpátky pěšky. Vyrazte proto brzy a udržujte si rezervu aspoň hodinu.

Jízdenku na jednu cestu dolů si kupte až nahoře, na to není potřeba nic řešit dopředu. Junioři narození v letech 2008 až 2017 měli zpáteční jízdenku za 18 eur a děti narozené 2018 až 2022 jezdily zdarma s platícím dospělým. Podrobný přehled provozu a cen máme v článku o lanovkách a provozu na Kronplatzu.

Kdy vyrazit a na co si dát pozor

Rozumné okno je od června do začátku října. V květnu se ve vyšších partiích ještě drží zbytky sněhu a v listopadu už bývá nahoře zima a mlha. Nejhezčí je konec září a začátek října, kdy jsou modříny žluté, vzduch je čistý a na cestách je znatelně méně lidí. O tom, co který měsíc nabízí, píšeme v článku kdy jet na Kronplatz.

Rozdíl mezi údolím a vrcholem je zásadní. Bruneck leží zhruba v 835 metrech, vrchol ve 2275, což znamená běžně 8 až 10 stupňů rozdílu a k tomu vítr, který na holém vrcholu fouká skoro pořád. Ráno v údolí může být příjemných dvacet stupňů a nahoře deset ve větru. Bunda do batohu patří i v srpnu.

Bouřky se v Dolomitech tvoří typicky odpoledne. Vyrážejte brzy ráno, ideálně mezi šestou a sedmou, ať jste na vrcholu do poledne. Na otevřeném hřebeni není kam se schovat a k nejbližší chatě to může být daleko. Základní pravidla a kontakty na záchranu máme v článku o bezpečnosti v horách.

Co si vzít a kde se najíst

Na celodenní výstup stačí běžná turistická výbava. Boty s podrážkou, které drží na mokrém kameni, aspoň dva litry vody na osobu, svačina, bunda proti větru, čepice a krém s vysokým faktorem. Nad hranicí lesa je slunce ostré i v září. Hůlky oceníte hlavně při sestupu, pokud se rozhodnete jít dolů po svých. Kompletní seznam máme v článku co si sbalit na hory.

Občerstvení najdete až ve druhé polovině trasy. Ve středních partiích stojí několik obhospodařovaných chat a přímo na vrcholu je restaurace AlpiNN a další podniky. Zavírají ale spolu s lanovkou, takže po páté odpoledne už nahoře nic nekoupíte. Přehled chat v okolí máme v článku o horských chatách a rifugiích.

Na vrcholu se vyplatí přidat hodinu navíc. Stojí tu mírový zvon Concordia 2000, muzeum MMM Corones od Zahy Hadid a muzeum horské fotografie Lumen. Kdo si dá výstup i prohlídku, má program na celý den, víc v článku o muzeích na vrcholu. A jestli chcete horu poznat po svém, ale bez celodenního výstupu, mrkněte na plán léto na Kronplatzu za jeden den.