Tauferer Ahrntal je dlouhé údolí, které vybíhá od Sandu in Taufers na severovýchod. Hory po jeho pravé ruce a hory po levé patří do dvou různých skupin a jen jedna z nich je přírodní park. Na jihu se zvedá Rieserfernergruppe, součást Vysokých Taur, a tam leží přírodní park Rieserferner-Ahrn. Na severu už začínají Zillertalské Alpy s Pfunderer Bergen, a ty do parku nepatří.
Park vznikl v roce 1988, měří zhruba 31 334 hektarů a sahá do šesti obcí, konkrétně Sand in Taufers, Gais, Percha, Rasen-Antholz, Ahrntal a Prettau. Mühlwald, odkud se jezdí k přehradě Neves, v tom seznamu není. Je to drobnost, kterou většina plánů splete, a přitom rozhoduje o tom, kde platí pravidla parku a kde ne.
Prakticky z toho plyne jedna věc. Obě skupiny se pěšky za tři dny propojit nedají, mezi nimi leží celé údolí i se silnicí. Proto se tady jednou vystoupá na jižní stranu, sjede se zpátky do údolí autem a druhý výstup začíná na severní straně. Kdo chce naopak jedno pohoří a čtyři dny v kuse, najde to v plánu Pfunderer Höhenweg na čtyři dny, který jde severní stranou po hřebeni.
Hlavní chata Rieserfernergruppe se jmenuje Rifugio Roma, německy Kasseler Hütte a místy taky Hochgallhütte. Vlastní stránky chaty uvádějí 2 274 m n. m., jiné prameny 2 276 i 2 278 metrů, takže se o pár metrů rozchází i oficiální zdroje.
Výchozí bod je parkoviště u Jausenstation Säge, 1 591 m, v závěru Reintalu nad vesnicí Rein in Taufers. Odtud vede cesta číslo 8 a převýšení dělá zhruba 680 metrů. Časy se v popisech liší od hodiny a půl po dvě a půl hodiny, takže si počítejte s dvěma hodinami a klidně si přidejte. Druhá možnost je cesta číslo 1 přímo z Reinu, ta je delší a oficiální popis u ní uvádí dvě hodiny.
Chata patří rodině Seeberů a obvykle má otevřeno od června do začátku října, část pramenů zmiňuje i krátkou jarní sezónu od března do května pro skialpinisty. Konkrétní termín pro svoji sezónu si ověřte přímo u chaty, protože se každý rok posouvá podle sněhu. Místo si rezervujte dopředu, horské chaty v Jižním Tyrolsku se v srpnu plní.
Z chaty se dá první odpoledne vyjít do ledovcového předpolí, a je to nejlepší část plánu. Nad Rifugio Roma se zvedají šutrové svahy a morény, které tam zůstaly po ustupujících ledovcích Rieserferneru, a nad nimi stojí Hochgall (Monte Collalto), 3 436 m, nejvyšší hora skupiny. Hochgall už administrativně patří do obce Rasen-Antholz, tedy na antholzskou stranu hřebene.
Ten terén je potřeba vzít doslova. Jsou to pohyblivé kameny, blokové sutě a zbytky firnu, bez značení za posledními tabulemi a bez pevné pěšiny. Na krátký výstup nad chatu stačí pevné boty a jistá chůze, dál už ne. Trekové sandály a běžecké tenisky tady nemají co dělat, protože mezi kameny se noha dostane do pasti snadno.
Pro představu, co v okolí roste a kdo tam žije, se vyplatí přečíst si přehled přírody a zvířat v horách kolem Kronplatzu. Ve výškách nad chatou jste nad hranicí lesa a potkáte spíš kamzíky a svišti než cokoli jiného.
Oficiální přehled u chaty uvádí šest vrcholů a u všech stojí obtížnost náročná. Konkrétně Schneebiger Nock (Monte Nevoso) 3 358 m, Magerstein (Monte Magro) 3 273 m, Rauhenbichel (Collaspro) 3 272 m, Lenkstein (Sasso Lungo) 3 227 m, Hochflachkofel (Cima di Pianalto) 3 100 m a Hochgall 3 436 m.
Nejčastěji se z chaty chodí Schneebiger Nock, druhá nejvyšší hora skupiny. Z parkoviště u Säge přes chatu měří trasa zhruba 6,2 km a nastoupá 1 767 metrů, sedlo je ve přibližně 3 120 metrech a závěrečný hřeben se jde pěšky. Oficiální popis ji označuje za technicky náročnou a vyžaduje jistou chůzi a odolnost proti závrati. Tohle není bod programu, ke kterému se člověk rozhodne u snídaně podle nálady.
Zkušené partaje mají ještě jednu možnost, o které se moc neví. Nad antholzskou stranou stojí v sedle Forcella Valfredda chata Rifugio Vedrette di Ries (Rieserfernerhütte) ve 2 792 metrech a traverz mezi ní a Rifugio Roma je vedený jako pětihodinový a náročný. Kdo si na něj troufne, projde skupinu napříč a vyjde v Antholzu. Pro běžný třídenní plán to nedoporučujeme, protože s jednou nocí na chatě vám nezbude rezerva na špatné počasí.
Druhá polovina plánu se odehrává v Mühlwaldtalu, kam se z Reinu jede přes Sand in Taufers a pak znovu nahoru. Neves-Stausee (Lago di Neves) leží v závěru údolí nad Lappachem, hladina je kolem 1 860 metrů a obloukovou hráz vysokou 92 metrů postavili mezi roky 1962 a 1965. V nádrži stojí zhruba 15 milionů kubíků vody.
Hlavní trasa je okruh kolem jezera, 4 km, 77 metrů převýšení a necelá hodina a deset minut, s čtrnácti tabulemi naučné stezky. Je to nejlehčí část tří dnů a schválně, protože po vrcholovém dni se třetí den hodí mít nohy v klidu.
Kdo má sílu, může z hráze vystoupat cestou číslo 26 Pfeifholdertalem k Edelrauthütte ve 2 545 metrech, dvě až dvě a půl hodiny. Chata stojí v sedle Eisbruggjoch, má osmnáct postelí a třicet míst na matracích a bývá otevřená od začátku června do začátku října. Je to tatáž chata, kterou druhý den potká Pfunderer Höhenweg, jen se k ní tady jde z opačné strany.
K Neves nevede lanovka, jede se úzkou placenou obecní silnicí se závorou z Lappachu. V zimě je kvůli lavinám zavřená a v roce 2026 se otevřela 22. května, takže na začátek června se nedá spoléhat automaticky.
| Do 1 hodiny | 5 € |
| Do 4 hodin | 8 € |
| Do půlnoci | 12 € |
| Týdenní strop | 40 € |
| Od 21:00 do 6:00 | zdarma |
Ceny jsou za sezónu 2026 a před novou sezónou se aktualizují. Na okruh i na výstup k chatě si kupujte celodenní variantu, čtyři hodiny jsou při obojím málo.
Důležitější než parkovné je ale stav hráze. Hráz a ferrata u ní byly opakovaně zavřené kvůli opravám, v sezóně 2025 od konce června do polovice října a v roce 2026 ve všední dny od 8. června do 15. září, o víkendech a svátcích otevřeno. Protože okruh i cesta k Edelrauthütte přes hráz vedou, ověřte si to před cestou u obce Mühlwald nebo v turistické informační kanceláři. Aktuální stav držíme na stránce o přehradě Neves.
Do Reinu in Taufers se dostanete autobusem. Linka 452 jede z Reinu do Sandu in Taufers, navazuje na ni linka 450 do Brunecku a provozuje je SERBUS. Spoje na konec údolí jsou řídké, takže se ranní výstup na chatu musí plánovat podle jízdního řádu, ne naopak. Podrobnosti ke spojům v údolí jsou v článku o autobusech a vlacích po Pustertalu.
Horší je to u Neves. Placená silnice k hrázi je obecní a linkový autobus po ní nejede, veřejná doprava končí v Mühlen in Taufers a dál v Mühlwaldtalu je spojů málo. Bez auta proto počítejte s taxíkem na posledních kilometrech, nebo třetí den vynechte a nahraďte ho spodní částí údolí podle plánu Tauferer Ahrntal na dva dny.
Rozumné okno je od konce června do konce září a určují ho dvě věci, které se nedají obejít. První je provoz chat, protože Rifugio Roma i Edelrauthütte mají sezónu od června do začátku října. Druhá je sníh v šutrech nad chatou, který v morénách a v severních žlabech leží dlouho do léta a v blokové suti je zrádnější než na pěšině.
Návštěvnické centrum parku v Sandu in Taufers (Rathausstraße 8) mělo v roce 2026 sezónu od 5. května do 31. října, otevřeno od úterý do soboty od 9:30 do 12:30 a od 14:30 do 18:00, poslední vstup v 17:30 a vstup zdarma. V zimě je zavřené, takže se do zimních plánů nehodí. Pro zimní podobu téhle oblasti je tu samostatný plán skialpový víkend v Rieserferner-Ahrn, který začíná v tomtéž Reinu, ale na lyžích.
Rozsah a obce parku z oficiálních stránek jihotyrolských přírodních parků, výška a přístupy k Rifugio Roma z vlastních stránek chaty a z rozcestníku inalto.org, výšky vrcholů a obtížnosti z téhož rozcestníku, parametry a parkovné u Neves-Stausee z naší vlastní ověřené stránky o přehradě, údaje k Edelrauthütte z horolezeckých přehledů a jízdní řády linek 452 a 450 od jihotyrolské veřejné dopravy. Ceny a termíny jsou za sezónu 2026 a před novou sezónou se aktualizují.
Dobrý itinerář stojí na jednom principu, zůstat na místě a nepřejíždět. Ubytujete se v jedné vesnici a odtud vyrážíte na vrchol, k jezerům i do měst. Uvedené časy jsou orientační, provoz lanovek si před cestou ověřte u zdroje.
Nedá, a je to hlavní omezení plánu. Rieserfernergruppe a Zillertalské Alpy stojí na opačných stranách Tauferer Ahrntalu a mezi nimi leží celé údolí. Do Reinu in Taufers vás doveze autobus linky 452 s návazností na linku 450 do Brunecku, ale k hrázi Neves linkový autobus nejede vůbec, protože silnice je obecní a placená. Bez auta proto třetí den nahraďte spodní částí údolí nebo si na posledních kilometrech vezměte taxi.
Všech šest vrcholů, které oficiální přehled u chaty uvádí, je vedených jako náročné. Nejčastěji se chodí Schneebiger Nock ve 3 358 metrech, kde trasa od parkoviště u Säge přes chatu nastoupá 1 767 metrů a závěrečný hřeben se jde pěšky. Popis vyžaduje jistou chůzi a odolnost proti závrati. Na samotný výstup k chatě a na morény nad ní stačí pevné boty a běžná kondice.
Od konce června do konce září. Okno drží provoz chat, protože Rifugio Roma i Edelrauthütte mívají otevřeno od června do začátku října, a sníh v morénách nad chatou, který v blokové suti leží dlouho do léta. Silnice k hrázi Neves se v roce 2026 otevřela 22. května, takže na začátek června se nedá spoléhat automaticky. Na zimní podobu oblasti máme samostatný plán se skialpy.
Pak okruh kolem jezera ani cesta k Edelrauthütte přes hráz neprojdou, protože obojí po ní vede. V sezóně 2025 byla hráz i ferrata u ní zavřená od konce června do polovice října kvůli opravám, v roce 2026 ve všední dny od 8. června do 15. září s tím, že o víkendech a svátcích se procházelo. Před cestou si stav ověřte u obce Mühlwald nebo v informační kanceláři a v záloze si nechte spodní část Mühlwaldtalu.