Pfunderer Höhenweg zvládnete za čtyři dny, když vynecháte severní polovinu

Celá trasa má 71 km a šest etap, tenhle plán bere jen jižní část

Pfunderer Höhenweg je dálková hřebenovka Pfunderských hor. Začíná u nádraží ve Sterzingu ve Wipptalu a končí v části St. Georgen u Brunecku ve výšce zhruba 822 m. Portál Bergwelten pro ni uvádí 71 km a 4 870 m stoupání v šesti etapách, Alpenverein Südtirol tutéž trasu dělí na pět etap a součet stoupání mu vychází na 5 770 m. Rozdíl není chyba v jednom ze zdrojů, jen jinak spočítané vrcholy, které se po cestě dají přibrat.

Na čtyři dny se dá projít jižní polovina, a to je zároveň ta, která patří k Pustertalu. Vstupuje se do ní od Mühlbachu údolím Vals, vynechají se dvě severní etapy z Wipptalu a hřeben se opustí až nad Bruneckem. Ušetříte dva dny a přijdete o Wilde Kreuzspitze (3 135 m), na kterou vede odbočka z druhé původní etapy.

Dohromady je to zhruba 55 km a kolem 3 900 m stoupání. Sestupu je o víc než tisíc metrů víc, protože trasa končí na dně Pustertalu a nikam se nevrací.

Druhý den spojuje dvě etapy a rozhoduje o celém plánu

Původní dělení má mezi Brixner Hütte a Edelrauthütte dva dny s noclehem v nehlídaném bivaku Walter-Brenninger-Biwak. Kdo chce mít celý přechod za čtyři dny, musí je spojit do jednoho úseku. Alpenverein u něj uvádí 16 km, čtyři sedla a zajištěné pasáže a označuje ho za technicky nejnáročnější část hřebenovky.

Sedla přicházejí po řadě. Steinkarscharte ve 2 608 m, Kellerscharte, Dannelscharte ve 2 437 m a nakonec Gaisscharte ve 2 700 m, ze které se sestupuje po lanech. Za ní leží karové dno nad Obervalsem, kde sníh drží nejdéle z celé trasy, pak se jde k jezeru Eisbruggsee a nahoru na Eisbruggjoch, kde stojí chata. Gaisscharte je zároveň nejvyšším bodem celého čtyřdenního plánu.

Devět až deset hodin čisté chůze v terénu, vedle kterého stezka padá stovky metrů dolů, není věc, kterou má smysl obcházet opatrnou formulací. Jestli si na to netroufáte, projděte trasu za pět dní a jednu noc si nechte v bivaku. Šest míst na spaní tam je, ale je to nehlídaný přístřešek bez obsluhy, takže si jídlo nesete celé z Brixner Hütte. Horská služba v Pfunderských horách zasahuje pravidelně a nejčastějším důvodem je přeceněná kondice, ne zranění.

Tři chaty Alpenvereinu a jeden nehlídaný přístřešek

Všechny tři noclehy jsou na chatách Alpenvereinu, což má jeden praktický důsledek. Ceny nejsou na chatě věcí dohody, spolek je každou sezónu zastropuje tarifem.

Tarif Alpenvereinu na rok 2026 drží pro členy matracový sklad na 15 € v první kategorii a 14 € ve druhé, vícelůžkový pokoj na 25 a 24 € a dvoulůžkový na 36 a 35 €. Takzvané Bergsteigeressen musí mít každá chata v nabídce, musí být vegetariánské a nesmí přesáhnout 11 €. Horká voda na čaj se prodává za 3 € za litr včetně dvou šálků a jen členům, samozásobení na chatách povolené není. Nečlenové platí podle samostatného, vyššího ceníku, takže roční členství se vejde do ceny tří noclehů. Víc o rozpočtu na jídlo je v textu o cenách jídla v Jižním Tyrolsku.

Rezervujte s výrazným předstihem. Brixner Hütte přijímá rezervace jen přes systém hut-reservation.org a v srpnu je na ní plno i kvůli jednodenním výletníkům, kteří sem vyjdou od Fane Alm a zpátky. Edelrauthütte je novostavba z roku 2016 a se svými 73 místy je nejvolnější z trojice.

V sedlech není pramen, voda se plánuje od chaty ke chatě

Trasa se drží převážně mezi 2 000 a 3 000 m a v sedlech na ni nikde nenarazíte na vodu. Naberete na chatě a další dostanete až na té následující. U druhého dne to znamená devět až deset hodin na to, co unesete, tedy pro dospělého aspoň dva litry a v horkém srpnu tři.

Protože se horká voda na chatách Alpenvereinu prodává a je vyhrazená členům, nemá smysl počítat s tím, že si večer uvaříte vlastní čaj z vařiče. Do plánu si připočtěte 9 až 10 kg jako rozumný strop hmotnosti batohu, víc se na zajištěných pasážích nese špatně. Kotníkové boty, čelovka a vlastní obvaz jsou základ, ne výbava pro přehnaně opatrné, a stažená offline mapa nahrazuje značení všude, kde ho zakryje sníh.

Z každé chaty se dá slézt do údolí a odjet autobusem

Dálková trasa bez ústupové varianty je past, protože o tom, jestli se pokračuje, rozhoduje ráno počasí a ne plán. Pfunderer Höhenweg ústup má, a stojí za to ho znát ještě před startem.

Nejcennější je ten poslední. Tiefrastenhütte stojí u jezera Tiefrastensee a cesta 23 z ní vede přes Astnerbergalm dolů do Winnebachtalu, kde končí silnice z Terentenu. Nahoru se po ní jde 2 h 15 min a 850 m, dolů odpovídajícím tempem o půl hodiny méně. Kdo tedy čtvrtý den ráno vidí na hřebeni mraky, může poslední etapu vypustit a být v Brunecku o tři hodiny dřív.

Sníh v sedlech drží do poloviny července

Alpenverein dává jako sezónu polovinu července až začátek října, Bergwelten je opatrnější a končí v polovině září. Rozdíl je v tom, co každý z nich hlídá. Chaty mají otevřeno déle, ale spolehlivé značení a bezsněžná sedla ne. Po vydatné zimě zůstávají sedla zafoukaná do poloviny července a značky namalované na kamenech jsou pod sněhem, takže bez stažené trasy v mobilu se orientujete jen podle terénu.

Nejjistější okno je od konce července do poloviny září. Září má čistší vzduch a na chatách volněji, ale stmívá se o hodinu dřív a devítihodinový druhý den se musí vejít do světla, takže se z Brixner Hütte vychází nejpozději v šest. V říjnu už chaty postupně zavírají a zůstává jen nehlídaný bivak, což z plánu dělá něco jiného, než na co se sem jede.

Start a cíl jsou 32 km od sebe, takže auto je spíš přítěž

Trasa nikde nedělá okruh. Od Valsu do Brunecku je to po silnici 32 km a zhruba 37 minut jízdy, takže auto stojí celé čtyři dny na špatném konci hřebene.

Pustertalská dráha staví v Mühlbachu a odtud jede do Valsu autobus linky 412. Jízda trvá kolem dvanácti minut a spoje jdou po hodině. K samotné Fane Alm veřejná doprava nejede, v létě tam vozí jen taxi-shuttle a jinak je z parkoviště v závěru údolí ještě kus chůze. Z cíle v St. Georgen jede do Brunecku autobus linky 420 a do centra je to 2,6 km, tedy pět minut.

Kdo přesto přijede autem, má dvě rozumné varianty. Zaparkovat v Brunecku a na start dojet vlakem a autobusem, nebo zaparkovat ve Valsu a poslední den se pro auto vrátit z Brunecku. Druhá varianta vypadá na papíře úsporně, ale po čtyřech dnech na hřebeni je to hodina a půl cesty navíc. Jízdenky, okruh Guest Passu a čísla linek rozebírá text o dopravě po Pustertalu.

Odkud informace pocházejí

Etapová čísla, sedla a chaty jsou z popisu trasy na Bergwelten a ze stránky Pfunderer Höhenweg u Alpenvereinu Südtirol, který trasu spravuje. Výška, sezóna a rezervační systém Brixner Hütte pocházejí z karty chaty u Alpenvereinu. Výšky sedel a vrcholů (Gaisscharte 2 700 m, Hohe Säge 2 610 m, Steinkarscharte 2 608 m, Eisbruggjoch 2 545 m, Dannelscharte 2 437 m, Sambock 2 396 m, Zwölferspitz 2 351 m) i souřadnice pinů v mapě jsou z OpenStreetMap, výška St. Georgen z výškového modelu EU-DEM. Vzdálenosti po silnici jsou spočítané routerem nad OpenStreetMap 22. září 2026. Tarif chat Alpenvereinu na rok 2026 přebíráme z jeho ceníku a před novou sezónou ho aktualizujeme.

Jak si naplánovat výlet na Kronplatz

Dobrý itinerář stojí na jednom principu, zůstat na místě a nepřejíždět. Ubytujete se v jedné vesnici a odtud vyrážíte na vrchol, k jezerům i do měst. Uvedené časy jsou orientační, provoz lanovek si před cestou ověřte u zdroje.