Autobus 449 vás v Innerfeldtalu vysadí dva kilometry pod Dreischusterhütte (Valle Campo di Dentro)

Innerfeldtal odbočuje ze sextenské silnice a končí pod třítisícovkou

Innerfeldtal, italsky Valle Campo di Dentro, je slepé boční údolí, které se u Kalkofenu odděluje od silnice mezi Innichenem a Sextenem a stáčí se odtud na jih. Patří pod obec Innichen a větší částí leží v přírodním parku Drei Zinnen. Odbočka ze hlavní silnice je zhruba v 1 259 m n. m., závěr údolí u chaty Dreischusterhütte v 1 626 m n. m. Převýšení celého údolí tedy není velké a chůze po jeho dně je spíš dlouhá procházka než túra.

Nad východní stranou se zvedá Dreischusterspitze s 3 145 m, nejvyšší hora Sextenských Dolomit. Prvovýstup na ni podnikl 18. července 1869 Paul Grohmann s Franzem Innerkoflerem a Peterem Salcherem. Na západní straně stojí Haunold a Birkenkofel. Z hřebenů po obou stranách vedou sedla dál do okolních údolí, Gwengalpenjoch v 2 246 m, Großes Wildgrabenjoch v 2 289 m, Birkenschartl v 2 540 m a Lückele-Scharte v 2 545 m.

Přes den se do údolí v sezóně nesmí autem

Chata Dreischusterhütte na svých stránkách uvádí, že od konce června do konce září je silnice do Innerfeldtalu zavřená od 9 do 18 hodin, a to už od parkoviště u vstupu do údolí. Mimo tyhle hodiny se nahoru vyjet dá, cesta zpátky dolů je povolená vždycky.

⚠️ Zdroje se v detailech rozcházejí a je dobré to vědět dopředu. Horolezecké přehledy píšou o uzavírce od května do září ve stejných hodinách, jeden starší turistický zápis mluví o zákazu od 9 do 20 hodin a starší dopravní koncepce obce popisovala režim, kdy se od parkoviště Gweng k hornímu parkovišti smělo jen do 11 a pak od 16 hodin. Oficiální obecní vyhlášku se dohledat nepodařilo. Prakticky z toho vyplývá jediné rozumné doporučení, totiž počítat s uzavírkou celý den a přijet buď hned ráno, nebo večer, případně rovnou jet autobusem.

Parkoviště u vstupu do údolí je placené. Oficiální tarif zveřejněný není, takže konkrétní číslo nemáme z důvěryhodného zdroje. V uživatelské diskusi u jedné z tras se objevuje 8 až 9 € za den s tím, že horní parkoviště je bez poplatku, to jsme ale nepotvrdili a bereme to jen jako orientaci. Jak se platí a kolik, zjistíte na automatu na místě. Obecná pravidla parkování v oblasti rozebíráme v textu o parkování u Kronplatzu.

Linka 449 jela v roce 2026 od 14. června do 11. října

Kyvadlovou dopravu v údolí obstarává autobusová linka 449 Innerfeldtal. Podle jízdního řádu jihotyrolského dopravního systému jezdila v roce 2026 denně od 14. června do 11. října. Má tři zastávky, Abzweigung Innerfeldtal u hlavní silnice, Gweng a Antoniusstein. Jízda z odbočky nahoru trvá 9 minut.

Ta poledňová mezera je nejčastější past. Kdo dojde k chatě na oběd a vyrazí dolů krátce po dvanácté, bude na Antoniussteinu čekat na autobus hodinu a půl, nebo půjde ty čtyři kilometry pěšky. Dopoledne a odpoledne jezdí autobus hustě, přes poledne vůbec.

Chata uvádí, že na shuttle platí běžné jízdenky veřejné dopravy, takže kdo má kartu hosta nebo regionální jízdenku, nekupuje nic navíc. Jak se v tom vyznat a kdy se co vyplatí, popisujeme u karty hosta a v přehledu autobusů a vlaků po Pustertalu.

Z odbočky k chatě je to necelých sedm kilometrů

Pěší přístup vede po stezce číslo 105, respektive 105A, která kopíruje údolní silnici. Regionální turistický portál udává celou cestu od parkoviště u vstupu do údolí na chatu jako 6,8 km, 280 výškových metrů a 2 hodiny chůze, chata sama zhruba hodinu a půl. Počítejte s něčím mezi tím podle toho, odkud vyjdete.

Kdo pojede autobusem, ušetří čtyři kilometry po silnici a od Antoniussteinu mu zbývají poslední dva kilometry a asi 120 výškových metrů. To je zhruba půl hodiny pohodlné chůze po široké štěrkové cestě a je to varianta, která z Innerfeldtalu dělá použitelný cíl i pro rodiny. Povrch je sjezdný i pro kočárek typu terénní trojkolky, byť poslední úsek k chatě je kamenitější. Další trasy téhle náročnosti máme v přehledu túr s kočárkem.

Na kolo se zákaz vjezdu nevztahuje a stoupání je mírné, takže údolí se objevuje i v plánech lidí, kteří jezdí po pustertalské cyklostezce.

V červenci 2026 zavalila mura cestu pod chatou

Tohle je informace, kterou byste před návštěvou měli mít. 14. července 2026 se nad závěrem údolí utrhla velká mura a přístupovou cestu pod chatou zcela zasypala. Jihotyrolská média mluvila o objemu kolem 50 000 kubíků materiálu. Řečiště se poté vybagrovalo a přes kužel se vybudoval provizorní přejezd, takže chata zůstala dostupná. Starosta Innichenu zároveň oznámil, že se asi stometrový ohrožený úsek silnice přeloží na druhou stranu potoka, a zemská správa na to uvolnila prostředky. Úsek je tam prý rizikový dlouhodobě.

⚠️ Stav z konce října 2026 se nám ověřit nepodařilo. Nevíme, jestli je přeložka hotová, jestli se na úseku pracuje a jestli to má vliv na provoz autobusu nebo na stezku. Jste li v údolí poprvé, zavolejte před výjezdem na chatu, případně si režim vjezdu ověřte v informačním centru v Innichenu. Obecně k počasí a k rizikům v horách máme samostatný text o bezpečnosti v horách.

Dreischusterhütte stojí v 1 626 metrech v závěru údolí

Chata Dreischusterhütte, italsky Rifugio Tre Scarperi, je jediné zázemí v údolí a drží ji rodina Innerkoflerů. Leží v 1 626 m n. m. přímo pod stěnami Dreischusterspitze, má kuchyň i nocleh a je obvyklým východištěm pro výstupy do okolních sedel. Telefon je +39 0474 966610, případně +39 0474 646066.

Provozní sezónu chata na svých stránkách neuvádí, dostupné přehledy mluví o provozu zhruba od června do začátku října. Termíny se rok od roku posouvají a letos do toho zasáhla mura, takže si otevření ověřte telefonicky, zvlášť pokud plánujete nocleh. Jak to na jihotyrolských chatách chodí, popisujeme u horských chat a rifugií.

Ze závěru údolí se jde dál k Tre Cime i do Sextenu

Pro většinu lidí je chata cílem, ale údolí je zároveň nástupní branou dál. Od chaty se stoupá na Große Wildgrabenjoch a odtud se dá pokračovat do oblasti Tre Cime di Lavaredo, což je dlouhý celodenní přechod pro zkušené. Na druhou stranu vede trasa přes Gselltal a Steinalpe do Sextenu, odkud se dostanete do Val Fiscalina. Třetí varianta vede přes Innichner Alm v 1 703 m zpátky k Innichenu, případně až k horní stanici lanovky na Haunoldu.

Kdo si chce projít okolí Innichenu a Toblachu bez přejíždění, najde hotový rozvrh v itineráři Toblach, Innichen a Höhlensteintal na dva dny, ambicióznější přechody od chaty k chatě rozebíráme u vícedenního treku.

Nejlíp se sem jede ráno nebo až k večeru

Údolí je severojižní a poměrně hluboké, takže dopoledne je velká část jeho dna ve stínu stěn. Nejhezčí světlo na skalní hroty v závěru je dopoledne, zhruba do jedenácti. Podrobněji u fotografování Dolomit.

Z hlediska provozu je ideální buď vyjet autem před devátou a mít auto na horním parkovišti, nebo přijet až odpoledne, kdy se první vlna vrací. Autobus má největší nápor mezi devátou a jedenáctou. Kdo nemá auto, dojede vlakem do Innichenu a dál linkou 446, přestup na 449 je přímo na odbočce.

Mimo sezónu autobus nejede a silnice bývá otevřená, zavřená může být naopak chata. Jak vypadá oblast v meziobdobí, rozebíráme u jara a podzimu na Kronplatzu.

Od Brunecku je to pětatřicet minut k odbočce

Z Brunecku k odbočce do Innerfeldtalu je to po Pustertalské silnici 35,2 km a 35 minut, z Innichenu jen 3,6 km a 4 minuty a ze Sextenu 3,4 km a 4 minuty. Od odbočky k Antoniussteinu vede ještě 4,1 km údolní silnice. Vzdálenosti a časy spočítal směrovač nad OpenStreetMap, jde o časy mimo špičku.

Do navigace zadávejte Innerfeldstraße nebo Antoniusstein. Varianty tras z Česka máme v textu autem z Česka na Kronplatz.

Odkud informace pocházejí

Jízdní řád linky 449 je z oficiálního jízdního řádu jihotyrolského dopravního systému pro období od 14. června do 11. října 2026, časy jsme z něj vypsali přímo. Výška chaty, pěší přístup, uzavírka silnice od 9 do 18 hodin a platnost běžných jízdenek na shuttle jsou z webu chaty Dreischusterhütte. Délka a převýšení trasy 6,8 km a 280 m jsou z regionálního turistického portálu Hochpustertal. Poloha údolí, jeho příslušnost k obci Innichen a k přírodnímu parku i výšky sedel jsou z německé Wikipedie, výška Dreischusterspitze 3 145 m a prvovýstup z anglické Wikipedie. Výšky odbočky a Antoniussteinu jsou odečtené z evropského výškového modelu nad souřadnicemi z OpenStreetMap. Mura ze 14. července 2026, objem materiálu, provizorní přejezd a plán přeložky silnice jsou z jihotyrolského tisku a z veřejné rešerše horolezeckého fóra z téhož týdne. Vzdálenosti a časy spočítal směrovač nad OpenStreetMap 29. října 2026. Cenu parkoviště u vstupu do údolí jsme z oficiálního zdroje nedohledali a uvádíme to v textu. Režim vjezdu, provoz chaty a jízdní řád se před novou sezónou mění, aktualizujeme je.