Většina Čechů projede horní Pustertal na cestě k Tre Cime di Lavaredo a z celého údolí si zapamatuje jen mýtnou budku nad Misurinou. Přitom silnice, po které k věžím jedou, vede jedním z nejzajímavějších míst Dolomit. Höhlensteintal, italsky Val di Landro, spojuje Toblach se Schluderbachem a Cortinou a dá se projet na kole, projít pěšky nebo objet autobusem. Tenhle plán je postavený tak, aby se do dvou dnů vešlo údolí i Innichen, a aby se přitom nemuselo spěchat.
K Tre Cime se jezdí od jihu, od Misuriny na Auronzohütte, po placené horské silnici, která se v sezóně plní hned po sedmé ráno. Höhlensteintal je ta část cesty, kterou lidé míjejí, a přitom v ní leží to nejfotogeničtější místo celého údolí, výhled na Tre Cime přes hladinu Dürrensee.
Údolí má i druhou vrstvu. Za první světové války tudy vedla fronta a Rakousko-Uhersko sem postavilo úzkokolejnou dráhu, aby zásobovalo pozice v Dolomitech. Po jejím tělese dnes vede cyklostezka. Tunely vytesané ve skále, opěrné zdi a zbytky zařízení u Landra nejsou kulisa, je to skutečná stavba z let 1915 až 1918.
Pro rodiny to znamená jedno praktické plus. Celé údolí se dá projet a projít bez jediného zajištěného úseku a bez výšlapu, který by někoho odrovnal. Kdo chce náročnější variantu Sextenských Dolomit, najde ji v samostatném plánu na tři dny ve Val Fiscalina.
Rozumné okno je zhruba od poloviny června do poloviny října. Dřív bývá na cyklostezce nad Dürrensee ještě sníh ve stinných úsecích a autobusová linka do údolí nejezdí, později zavírají chaty i návštěvnické centrum. Nejhezčí bývá druhá polovina září, kdy je v Toblachu volno, hladina jezer je klidná a ranní světlo na Monte Cristallo přichází v rozumnou hodinu.
V srpnu se údolí chová jinak. Silnice do Cortiny je v hlavní sezóně vytížená, u Dürrensee se parkuje podél krajnice a odpolední bouřky přicházejí typicky mezi druhou a pátou hodinou. Když jedete v srpnu, začněte oba dny brzy a odpoledne si nechte na město.
V zimě se plán rozpadne. Toblach je jedním z center běžeckého lyžování a Nordic Arena hostí závody světového poháru, ale cyklostezka je pod sněhem a linka do Höhlensteintalu má jiný rozsah. Zimní variantu pokrývá běžkařský víkend v Antholzu.
Stezka z Toblachu do Cortiny d'Ampezzo je hlavní náplní prvního dne. Měří 30 kilometrů a nastoupá zhruba 300 výškových metrů. Nejvyšším bodem je Im Gemärk na hranici mezi Jižním Tyrolskem a provincií Belluno, odkud už trasa jen klesá k Cortině. Do Gemärku počítejte zhruba dvě hodiny jízdy, dolů podstatně méně.
Povrch je převážně šotolinový, takže se hodí spíš horské nebo trekové kolo než silničník. Za Toblacher See vede stezka kolem zbytků tavicích pecí, míjí pomníky u Landra, obchází Dürrensee a u Schluderbachu se odpoutává od silnice. Několik krátkých tunelů je vytesaných přímo do skály, takže se hodí mít světlo.
S dětmi stezku nejezděte celou. Rozumný úsek je Toblach až Dürrensee a zpět, tedy zhruba dvacet kilometrů tam i zpět po mírném stoupání. Kdo chce jet až do Cortiny a nevracet se v sedle, musí počítat s tím, že přeprava kol v autobusech na téhle lince je omezená, a ověřit si ji předem u dopravce.
Gustav Mahler trávil v Toblachu léta 1908 až 1910 a napsal tady Devátou symfonii, náčrty nedokončené Desáté a Píseň o zemi. Pracoval v malém dřevěném domku v lese u Neutoblachu, který stojí dodnes a je přístupný.
Otevírací doba je úzká a plán se jí musí přizpůsobit. V roce 2026 je domek přístupný od 8. července do 28. srpna, vždy ve středu a v pátek od 15 do 17 hodin, navíc v pondělí 13. a 20. července ve stejný čas. Vstup je zdarma a prohlídku vede turistické sdružení Toblach. Přímo u domku se neparkuje, jde se k němu pěšky.
Kdo do téhle časové škvíry netrefí, může místo toho zajít do kulturního centra v Grand Hotelu, kde má Mahler stálou expozici, nebo si aspoň projít lesní okruh kolem domku. Termíny se rok od roku posouvají, před cestou je proto ověřte, hodnoty výš platí pro sezónu 2026.
Naturparkhaus Drei Zinnen sídlí v Toblachu na Dolomitenstraße 1 a je to jedno ze sedmi jihotyrolských návštěvnických center přírodních parků. V roce 2026 je otevřeno od 5. května do 31. října, od úterý do soboty od 9.30 do 12.30 a od 14.30 do 18 hodin, v červenci a srpnu i v neděli. Vstup je zdarma, stejně jako doprovodné akce.
Uvnitř najdete geologii Dolomit, oddíl o frontě z první světové války, podzemní expozici o zápisu Dolomit na seznam UNESCO a akvárium s obojživelníky. Pro děti je připravená dílna, takže se sem dá schovat na hodinu a půl, když venku prší.
Je to zároveň nejlepší místo, kde si před druhým dnem ujasnit, kde přírodní park Drei Zinnen začíná a co v něm platí. Sousední přírodní park Fanes-Sennes-Prags má vlastní centrum ve St. Vigil a pravidla se v detailech liší.
Innichen leží devět kilometrů východně od Toblachu ve výšce zhruba 1 175 metrů a je to nejstarší doložené sídlo v celém údolí. Benediktinský klášter tu založil roku 769 bavorský vévoda Tassilo III., v roce 1143 se z něj stala kolegiátní kapitula a tehdy se začalo se stavbou dnešního kostela.
Trojlodní bazilika svatých Kandida a Korbiniána je považovaná za nejvýznamnější románskou stavbu Tyrolska a východních Alp. Za pohled stojí dřevěné sousoší Ukřižování ze 13. století a fresky ve střední kupoli ze stejné doby. Prohlídka zabere půl hodiny, ale je to půlhodina, která se do plánu vejde snadno, protože kostel stojí přímo v centru.
Zbytek Innichenu se dá projít za hodinu. Kdo má čas navíc, může se vydat k Haunoldu nad městem, kam vede kabinovka, nebo po cyklostezce údolím Drávy směrem k rakouským hranicím. Celá trasa z Innichenu do Lienzu měří zhruba 44 kilometrů a klesá při ní 500 výškových metrů.
Druhý den stojí na autobusu. Linka 445 spojuje Toblach s Misurinou a Cortinou d'Ampezzo a v roce 2026 jede denně od 14. června do 12. prosince. Zastavuje mimo jiné u nádraží Toblach, u Toblacher See, na vyhlídce Drei-Zinnen-Blick, u Dürrensee, ve Schluderbachu a v Im Gemärku.
Praktický důsledek je ten, že údolí projedete bez auta a bez hledání parkovacího místa. Vystoupíte u Dürrensee, projdete si okruh kolem jezera a nasednete zpátky. Jízdní řád si stáhněte předem na suedtirolmobil.info, protože spojů je za den jen několik a mezi nimi bývá i dvouhodinová mezera.
Do Innichenu se z Toblachu dostanete pustertalskou drahou nebo linkou 446, která pokračuje dál do Sextenu. Vlak jede po údolí zhruba každou půlhodinu a cesta trvá kolem deseti minut, takže druhý den nepotřebujete auto vůbec.
Dva dny podle tohohle plánu patří k nejlevnějším v okolí Kronplatzu, protože se v nich neplatí žádná lanovka ani mýto. Návštěvnické centrum je zdarma, Mahlerův domek je zdarma, kostel v Innichenu je zdarma. Zaplatíte hlavně za nocleh, jídlo a případně půjčení kola.
Hlavní úspora je v hostovské kartě. Většina ubytovatelů v horním Pustertalu vydává regionální kartu, se kterou jezdíte autobusy a vlakem v Jižním Tyrolsku bez placení, a přesně tohle se tady vyplatí, protože plán stojí na linkách 445 a 446 a na pustertalské dráze. Zeptejte se na ni při příjezdu, sama se nenabídne.
Kdo si chce půjčit kolo, najde půjčovny v Toblachu i v Innichenu přímo u nádraží. Ceny se mezi provozovateli liší natolik, že je nemá smysl uvádět jako jedno číslo, ale elektrokolo vyjde zhruba dvakrát dráž než trekové.
Höhlensteintal je za deště nezajímavé a Dürrensee bez odrazu ztrácí smysl. Náhradní program je naštěstí po ruce. Acquafun v Innichenu je celoroční bazén s wellness částí přímo v obci, kde v roce 2026 zaplatí dospělý 16 €, mládež od 15 do 17 let a studenti do 26 let 13 € a dítě od 4 do 14 let 9 €.
Druhá varianta je zůstat v Toblachu, projít návštěvnické centrum, dát si delší oběd a odpoledne zajet vlakem do Brunecku, kde je muzeum lidových tradic i kryté centrum. Přesouvat celý plán o den dopředu se vyplatí jen tehdy, když máte v Toblachu jistou rezervaci na obě noci.
A ještě jedna věc, na kterou lidé narazí. Nahoře v údolí prší dřív než dole v Toblachu, protože Höhlensteintal stoupá k 1 530 metrům u Cimabanche. Když vidíte mraky nad Cristallem, máte zhruba hodinu, ne tři.
Otevírací doby a termíny na sezónu 2026 pocházejí z oficiálních stránek jihotyrolské správy přírodních parků, z prezentace Mahlerova domku v Toblachu a z jízdního řádu linky 445 zveřejněného na suedtirolmobil.info. Parametry cyklostezky vycházejí z popisu turistického sdružení Hochpustertal. Historie kolegiátního kostela je čerpaná z dostupných přehledů památkové péče. Ceny a otevírací doby ověřujeme před každou novou sezónou, uvedené hodnoty platí ke 4. září 2026.
Dobrý itinerář stojí na jednom principu — zůstat na místě a nepřejíždět. Ubytuješ se v jedné vesnici a odtud vyrážíš na vrchol, k jezerům i do měst. Uvedené časy jsou orientační; provoz lanovek si ověř u zdroje.
Celá stezka měří 30 kilometrů a nastoupá zhruba 300 výškových metrů k nejvyššímu bodu Im Gemärk, odkud už jen klesá. Nahoru počítejte kolem dvou hodin. Povrch je převážně šotolinový, hodí se horské nebo trekové kolo. S dětmi jeďte jen úsek Toblach až Dürrensee a zpět, tedy asi dvacet kilometrů po mírném stoupání. Zpáteční cesta autobusem s koly je omezená, ověřte si ji předem u dopravce.
V roce 2026 od 8. července do 28. srpna, vždy ve středu a v pátek od 15 do 17 hodin, navíc v pondělí 13. a 20. července ve stejný čas. Prohlídku vede turistické sdružení Toblach a vstup je zdarma. Přímo u domku se neparkuje. Termíny se každý rok posouvají, před cestou je proto ověřte.
Ano, a je to dokonce jednodušší než s autem. Do Toblachu i Innichenu jede pustertalská dráha, mezi oběma městy je to zhruba deset minut. Höhlensteintalem jezdí linka 445, v roce 2026 denně od 14. června do 12. prosince, se zastávkami u Toblacher See, na vyhlídce Drei-Zinnen-Blick, u Dürrensee a ve Schluderbachu. S hostovskou kartou od ubytovatele je jízdné zahrnuté.
Údolí je za deště nezajímavé, takže program přesuňte dolů. Návštěvnické centrum Drei Zinnen v Toblachu má vstup zdarma a zabaví na hodinu a půl. Acquafun v Innichenu je krytý bazén s wellness částí, kde v roce 2026 zaplatí dospělý 16 €, mládež od 15 do 17 let a studenti do 26 let 13 € a dítě od 4 do 14 let 9 €. Nahoře v údolí navíc prší dřív než dole, mraky nad Cristallem znamenají zhruba hodinu času.