Val Fiscalina (Fischleintal) (Val Fiscalina)

Kde Val Fiscalina leží a proč tam lidé jezdí

Val Fiscalina, německy Fischleintal, je krátké boční údolí, které odbočuje z Sextenu (Sesto) v horním Pustertalu a po zhruba 4,5 km končí pod hradbou Sextenských Dolomit. Od části obce Moos (Moso) se jde nejdřív loukami, pak se údolí zúží a před vámi se postaví Einserkofel (Cima Una) a mohutný Zwölferkofel (Croda dei Toni). Právě ten pohled je důvod, proč sem chodí i lidé, kteří jinak túry nevyhledávají.

Celé údolí patří do přírodního parku Tři zuby (Naturpark Drei Zinnen) a leží uvnitř území Dolomit zapsaného na seznamu UNESCO. Z Brunecku sem po silnici přes Innichen dojedete asi za necelou hodinu, je to zhruba 50 km, takže se to zvládne jako výlet na půl dne i z ubytování pod Kronplatzem.

Hlavní cesta údolím je široká, zpevněná a téměř rovinatá. Od parkoviště u Fischleinbodenu (1 454 m n. m.) je to k Talschlusshütte (Rifugio Fondovalle, 1 548 m n. m.) zhruba 30 minut chůze a převýšení skoro nepoznáte. Kdo chce dál a výš, má odsud na výběr z několika klasických dolomitských túr.

Parkoviště, ceny a kdy dorazit

Silnice do údolí končí u hotelu Dolomitenhof a chaty Fischleinbodenhütte. Dál už auta nesmí, takže se všichni sejdou na jednom placeném parkovišti a v hlavní sezóně bývá dopoledne plné.

Rezervace se nedělá, platí se na místě podle doby stání. Sazby vycházejí z obecní parkovací organizace Sextenu pro rok 2026, obec je před novou sezónou upravuje, takže je vždycky mrkněte znovu. Obecně k parkování v oblasti se hodí i náš přehled parkování a poplatků na Kronplatzu a v okolí.

Praktická rada, která tady platí dvojnásob. Přijeďte před devátou hodinou ranní, nebo až po třetí odpoledne. Mezi desátou a druhou se sem sjede většina jednodenních návštěvníků a s nimi i zájezdové autobusy. Odpoledne navíc padá na východní stěny lepší světlo, což ocení každý, kdo si veze foťák (víc tipů máme v článku o vyhlídkách a fotomístech).

Autobusem, i bez auta se sem dostanete

Do Sextenu jezdí celoročně linka 446 z Toblachu přes Innichen. V hlavní sezóně, tedy zhruba od poloviny června do začátku října, jede každých 15 minut, mimo ni po půl hodině nebo po hodině. V létě zajíždí až k Fischleinbodenu (zastávka Dolomitenhof) i sezónní spoj, takže autem nemusíte vůbec.

Kdyby vám autobus do údolí nevyšel, ze středu Sextenu je to k Fischleinbodenhütte pohodlnou cestou číslo 102 zhruba 1 hodina a 10 minut pěšky. Jízdné pokryje Mobilcard (v roce 2026 stojí jeden den 20 €, tři dny 30 € a sedm dní 50 €) nebo hostovská karta od ubytovatele, o té píšeme v článku karta hosta a jak s ní ušetřit. Jak se do oblasti dostat vlakem, shrnuje text vlakem na Kronplatz.

Nenáročná procházka k Talschlusshütte

Tohle je ta verze výletu, kterou zvládne skoro každý. Od parkoviště se jde po široké cestě číslo 102 podél potoka, kolem se otevírá amfiteátr stěn a po zhruba 30 minutách stojíte u Talschlusshütte v samém závěru údolí. Chata bývá v provozu zhruba od poloviny května do konce října, uvnitř i na terase se dá najíst a je to přirozený bod obratu.

Zpátky se dá jít stejnou cestou, nebo si to prodloužit odbočkou k Luis Alm. Celý výlet od auta a zpátky vyjde na hodinu a půl včetně pauzy, s dětmi počítejte se dvěma. Další podobně laskavé trasy v okolí najdete v přehledu túr na Kronplatzu a v okolí.

Túry na chaty a k Třem zubům

Val Fiscalina je zároveň jedním z hlavních nástupů do vysokých partií Sextenských Dolomit. Tady jsou tři nejčastější varianty.

• Zsigmondyhütte (Rifugio Comici, 2 224 m n. m.), od Fischleinbodenu zhruba 770 m převýšení a 2,5 hodiny nahoru. Chata stojí pod Zwölferkofelem a je to nejlogičtější cíl na celý den.
• Okruh přes Büllelejochhütte k Drei-Zinnen-Hütte a zpátky do údolí, dohromady kolem 15 km a zhruba 6 hodin čistého chodu. Náročností je to plnohodnotná horská túra, ne procházka.
• Přímo k Drei-Zinnen-Hütte přes závěr údolí, od Talschlusshütte počítejte ještě 2 hodiny a 40 minut stoupání.

Ze severní strany se k Tre Cime di Lavaredo chodí od chaty Auronzo po placené silnici, odsud je to naopak dlouhý a mnohem tišší přístup zezdola. Kdo chce spát nahoře, najde rady v článku o horských chatách a rifugiích a o vícedenním treku po chatách. Na výšce dejte pozor na počasí, k tomu se hodí bezpečnost v horách.

Údolí v zimě

V zimě se hlavní cesta číslo 102 udržuje jako zimní procházková trasa a je to jedna z nejvděčnějších zimních vycházek v celém Pustertalu. Sníh, ticho a kolmé stěny nad hlavou, a přitom po rovině. Na kraji údolí se běžkuje, takže se sem dá vyrazit i s vlastní stopou pod nohama.

Chaty v zimě fungují v omezeném režimu, ověřte si provoz předem. Kdo hledá další nápady mimo sjezdovky, najde je v textech sněžnice a zimní procházky a běžecké lyžování.

S dětmi a s kočárkem

Úsek od parkoviště k Talschlusshütte je sjízdný s terénním kočárkem, povrch je zpevněný a stoupání minimální. Menší děti trasu zvládnou po svých, u chaty je prostor na pauzu a voda z potoka je vděčná zábava. Do výše položených chat už kočárek nedostanete, tam je potřeba nosítko nebo starší děti.

Další rodinné trasy v oblasti sbíráme v článku túry s kočárkem, tipy pro nejmenší pak v textu s kojencem a batoletem v Dolomitech.

Na co si dát pozor

• Placené parkoviště je jediné. Divoké stání podél silnice se v Sextenu pokutuje, počítejte s poplatkem, nebo přijeďte autobusem.
• Dál do údolí se nejezdí. Cesta za Fischleinbodenem je uzavřená pro auta, ať to zkoušíte ráno, nebo večer.
• Počasí se nahoře mění rychle. V údolí může být klid, u Zsigmondyhütte fouká a je o deset stupňů méně. Vrstvěte oblečení, seznam máme v článku co sbalit na hory.
• Vezměte hotovost. Na chatách i u turniketů v regionu se karta hodí, ale ne vždy funguje.
• Sextenské Dolomity jsou bývalá fronta. V okolí zůstaly zbytky opevnění z první světové války, hlavně na hřebenech nad údolím. Do skal bez značení nelezte.

Pokud si chcete den prodloužit, kousek odsud leží Innichen (San Candido) s klidným centrem a jezera Dürrensee a Misurina po cestě k Tre Cime.