Co se dá stihnout v Pfunderer Tal, kde nejede ani jedna lanovka? (Fundres)

Dvacet kilometrů údolí a jediná cesta zpátky

Pfunderer Tal, italsky Valle di Fundres, odbočuje z Pustertalu u Vintlu a míří zhruba dvacet kilometrů na sever do Pfunderských hor, které patří k Zillertalským Alpám. Pro auta je to slepá ulice. Silnice se vytáhne dnem údolí k posledním usedlostem a dál pokračují jen pěšiny, takže kdo do údolí vjede, vrací se stejnou cestou.

Jediná výjimka leží dole u vstupu. Z Weitentalu, druhé vesnice téhož údolí ve výšce 863 m, se dá přes sedlo Stolzberg a Kegelberg přejet silničkou do Meransenu. Je úzká, pomalá a v zimě na ni nespoléhejte.

Samotný Pfunders stojí 1 159 m n. m., ústí údolí u Niedervintlu je asi ve 750 m. Zástavba se dělí na části Schattseite, Sonnseite, Riegl a Eggerseite, tedy na stranu do slunce a do stínu, a nejvýš trvale obydlený statek v údolí je Walderhof v 1 600 m. Celá obec Vintl, do které Pfunders patří jako frakce, měla k 31. prosinci 2025 celkem 3 384 obyvatel, a Pfunders je z jejích čtyř částí ta nejodlehlejší.

Nad vesnicí se údolí u osady Dun rozdvojuje. Hlavní rameno se zužuje do úzkého úseku a stoupá k pastvinám Weitenberg a dál k Pfunderer Joch ve 2 568 m, vedlejší rameno vede k Boden-Alm a Eisbrugg-Alm. Pfunders je zároveň jednou z obcí prázdninové oblasti Gitschberg Jochtal, kam patří taky Mühlbach, Vals, Meransen, Spinges, Rodeneck a Terenten.

Okruh po chatách z Dunu měří 11,7 km

Hlavní turistická trasa údolí je Almhüttenrundweg, okruh po horských chatách. Začíná i končí na parkovišti v osadě Dun a oficiální portál suedtirol.info mu dává 11,7 km, 720 m stoupání a 4 hodiny 30 minut čistého času. Nejvyšší bod je ve 2 052 m, nejnižší ve 1 430 m, takže celé převýšení si odpracujete a zase sejdete.

Po cestě jsou dvě zastávky, které okruhu dávají smysl. Egger-Bodenalm má vlastní sýrárnu a Gampiel Alm malé zvířátkové ohrady, což z ní dělá rozumný cíl i pro děti, které celý okruh neujdou. Kdo chce jen Gampiel Alm, vyjde z Dunu a vrátí se stejnou cestou.

Bez auta se k začátku dostanete autobusem 418 z Vintlu na zastávku Lärcher v Pfundersu. Od ní je to na výchozí bod ještě asi 45 minut chůze. O sobotách a nedělích hlavní sezóny jezdí podle suedtirol.info od 4. července do 30. srpna kyvadlová doprava od zastávky Lärcher na výchozí body na Eggerseite a v Dunu, termín si ale před cestou ověřte, mění se každý rok.

Höfeweg si každý zdroj měří jinak

Druhá známá trasa je Pfunderer Höfeweg, rodinný okruh po starých statcích, který začíná u Parthofu v centru vesnice. S čísly je to u něj zamotané a stojí za to to vědět předem.

Portál Bergwelten uvádí 8,5 km, 351 m stoupání, 2 hodiny 30 minut a nejvyšší bod ve 1 317 m. Regionální databáze suedtirol.live má u téhož jména dvě varianty, jednu prakticky shodnou s Bergwelten, jen s výchozím bodem u sportovního hřiště, a druhou kratší se 5,9 km, 309 m a 3,5 hodiny, která startuje až ve Vintlu.

Rozdíl není chyba jednoho ze zdrojů, jen jinak vedená smyčka. Počítejte proto s rozpětím dvou a půl až tří a půl hodiny a při plánování se držte značení v terénu, ne vytištěného čísla. Parthof sám se dá podle regionálních materiálů prohlédnout po předchozí domluvě, není to běžně otevřené muzeum.

Dálková hřebenovka jde nad vesnicí, ne přes ni

Jméno údolí nese nejznámější jihotyrolská hřebenovka, Pfunderer Höhenweg. Vede ze Sterzingu ve Wipptalu přes Pfunderské hory až do části St. Georgen u Brunecku a Bergwelten pro ni uvádí 71 km v šesti etapách. Jedna z chat na ní, Edelrauthütte, stojí nad závěrem Pfunderer Tal.

Pro návštěvníka vesnice z toho plyne důležitá věc. Trasa se drží hřebene a do Pfundersu nesestupuje, takže kdo si chce odskočit na hřebenovku z údolí, musí vystoupat celé převýšení. Z vesnice v 1 159 m k sedlu ve 2 568 m je to přes 1 400 výškových metrů.

Hory kolem patří k nejvyšším v celém okolí Kronplatzu. Niederer Weißzint má 3 263 m a je nejvyšším bodem území obce Vintl, Grabspitze u Pfunderer Joch 3 068 m, Wurmaulspitze 3 022 m, Napfspitze 2 888 m. Domácí horou Vintlu je Eidechsspitze s 2 738 m.

Kostel svatého Martina stojí na čele ledovcové morény

Farní kostel svatého Martina si vesnice postavila na vyvýšenině zvané Kirchbühel a ten kopec není náhoda. Geologové ho vysvětlují jako čelní morénu zanechanou ledovcem při takzvaném schlernském stadiálu, takže kostel sedí na hromadě materiálu, kterou sem natlačil led.

První zpráva o duchovní správě, a tedy i o kostele, je z roku 1397. Kostelní lodě dnešní podoby byly dokončené do roku 1808 a fresky v nich jsou dílem Franze Altmuttera. Vesnice samotná se v listinách objevuje už kolem roku 1067 a jméno nejspíš pochází z románského fondus, tedy pozemek nebo dvorec.

Je to dobrý doplněk k okruhu po statcích. Höfeweg vede právě kolem starých dvorců, u kterých se ta románská vrstva jména dá pochopit lépe než z tabulky.

Zelený kámen z Pfundersu se láme od roku 1722

Pokusy těžit v údolí rudu nikdy nic velkého nevynesly, kámen ale ano. Lámání takzvaného pfunderského marmoru, což geologicky není marmor, ale chloritický svor a serpentinit, je doložené od roku 1722. V roce 1963 vznikl v Pfundersu kamenický provoz a zelenavý kámen z údolí najdete na obkladech i na schodech po celém Jižním Tyrolsku.

Pro návštěvu to znamená jednu praktickou věc. Ta zelenavá barva je i v samotném údolí, v suti nad hranicí lesa a v kamenných zídkách u statků, takže si ji na okruhu z Dunu všimnete sami.

V zimě tu nestojí ani jeden vlek

Pfunderer Tal nemá žádnou lanovku ani vlek a neplánuje je. V zimě je to terén na skialp a na sněžnice a regionální materiály to tak taky prodávají, jako tip pro ty, kdo nechtějí sjezdovky. Praktický důsledek je, že si musíte poradit sami, bez přepravy, bez rolby a bez obsluhy na trase.

Berte to vážně. Údolí má zaznamenané ničivé laviny z roku 1689 a 1951, obě s lidskými ztrátami, a svahy nad statky jsou krátké a prudké. Než v zimě vyrazíte nad vesnici, přečtěte si bezpečnost v horách a lavinovou předpověď pro Jižní Tyrolsko. Zimní skialp a freeride má u Kronplatzu i mírnější varianty.

Nejbližší sjezdovky má areál Gitschberg Jochtal, do kterého Pfunders administrativně patří, ale který se lyžuje z Valsu a z Meransenu na druhé straně Pustertalu. Upravené běžkařské tratě má podle regionálních materiálů Terenten, přibližně 7 km.

Z Brunecku je to půl hodiny, vlak končí dole ve Vintlu

Autem je Pfunders z Brunecku 28,3 km a 33 minut, počítáno 14. října 2026 routerem OSRM nad daty OpenStreetMap. Z Vintlu, tedy od odbočky z Pustertalu, je to 10,8 km a 13 minut, z Pfundersu do Dunu ještě 4,8 km a 10 minut po úzké silnici, kde se dvě auta vyhnou jen na místech k tomu určených.

Vlakem dojedete jen na dno Pustertalu. Stanice Vintl na Pustertalské dráze leží v Niedervintlu u ústí údolí a odtud nahoru do Pfundersu jede autobus linky 418, podle südtirolmobil i v nedělích po hodině. Jak funguje zbytek sítě, rozebírá článek o cestování autobusem a vlakem po Pustertalu.

Na parkování je to tady klidnější než u známých jezer. Výchozí bod okruhu v Dunu má vlastní parkoviště, v hlavní sezóně ale přijeďte ráno, protože míst je málo a kapacita je dána šířkou silnice, ne poptávkou.

S čím Pfunders spojit, aby z toho byl celý den

Pfunders je zastávka na půl dne až den, ne cíl na celou dovolenou. Dobře se váže na Terenten na protější slunečné terase a na Mühlbach s pevností Mühlbacher Klause, obojí je po cestě z Brunecku nebo z Brixenu.

Kdo sbírá tichá údolí bez lanovek, najde podobnou náladu v článku o nejhezčích vesnicích Pustertalu, a kdo chce zůstat u vody, může přidat Neves-Stausee v sousedním Mühlwaldtalu, odkud se k Edelrauthütte stoupá z druhé strany téhož hřebene.

Odkud informace pocházejí

Poloha, výšky, části vesnice, historie kostela a lámání kamene vycházejí z německé Wikipedie k obci Vintl, čísla okruhu Almhüttenrundweg z oficiálního portálu suedtirol.info, čísla Höfewegu z portálu Bergwelten a z regionální databáze suedtirol.live, informace o lince 418 ze südtirolmobil. Vzdálenosti autem jsme spočítali 14. října 2026 routerem OSRM nad OpenStreetMap. Časy kyvadlové dopravy, provoz chat a lavinová situace se mění každou sezónu, před cestou si je ověřte u pořadatele.