Domů› Výlety & místa› Dvory v Campillském údolí stojí ve skupinách, kterým se ladinsky říká viles
TÚRA · LETO · ZIMA

Dvory v Campillském údolí stojí ve skupinách, kterým se ladinsky říká viles (Val di Longiarù)

Campillské údolí (Val di Longiarù) odbočuje z Gadertalu u St. Martin in Thurn a je slepé, silnice končí ve vesnici Lungiarü ve 1 398 m n. m. Nad ní se na slunných svazích drží viles, skupiny starých dvorů z kamene a dřeva, které tu stojí pohromadě místo po jednom jako jinde v Alpách. Od parkoviště vede nenáročný okruh Mlýnským údolím k osmi funkčním vodním mlýnům, 5 km a hodina a půl chůze. Z Brunecku je to 32 minut autem a víc než polovina obce patří do přírodního parku Puez-Geisler.

LÉTO ZIMA 32 minut autem z Brunecku, 25,9 km přes St. Lorenzen a Gadertal · 1 398 m n. m.
Skupina starých ladinských dvorů z kamene a dřeva nad sebou na svahu Campillského údolí Ilustrační foto
 

Campillské údolí odbočuje z Gadertalu a končí pod Peitlerkofelem

Z Pustertalu se u St. Lorenzen odbočuje na jih do Gadertalu a po necelých dvaceti kilometrech, ve vesnici St. Martin in Thurn (ladinsky San Martin de Tor), odbočuje další, mnohem užší údolí na jihozápad. To je Campillské údolí.

Je slepé. Asfalt končí ve vesnici Lungiarü ve 1 398 m n. m. a dál vedou jen pěšiny, takže se jím nedá projet někam jinam. Právě proto tu není nic z toho, co znáte z Alta Badia o dvě údolí dál, žádná lanovka, žádné velké hotely, žádné zimní centrum.

Údolí uzavírají skupiny Puez, Geisler (Odle) a Peitlerkofel, ladinsky Sas de Pütia, italsky Sass de Putia, který měří 2 875 m a je nejvyšší horou své skupiny. Sass Rigais ve skupině Geisler dosahuje 3 025 m. Celé území patří mezi dolomitské lokality světového dědictví UNESCO, zapsané v roce 2009.

Viles jsou skupiny dvorů, ne jednotlivé samoty

V Alpách bývá zvykem, že každý statek stojí sám na svém svahu a od souseda ho dělí pastvina. V Campillském údolí je to jinak. Dvory tu stojí po skupinách nalepených na sebe a pro takovou skupinu má ladinština vlastní slovo, vila, v množném čísle viles. Za nejstarší se považují Lagoscel, Ví, Grones, Seres a Miscì, a protože jména jednotlivých dvorů jsou v nich doložená už ve 13. a 14. století, je tenhle způsob osídlení v údolí nejméně sedm set let.

Vznikly na pasekách vykácených ve lese na slunných svazích, protože jen tam dozrálo obilí. Pěstovalo se až do 1 600 m n. m., tedy výš, než by to dnes kdokoli zkoušel. Logika sdružování byla praktická. Dvory v jedné vile sdílely pec, studnu a užívací práva k lesu a pastvinám a byly propojené průchody a dvorky, takže se chleba pekl pro celou skupinu najednou a voda se nosila na jedno místo.

Zůstala po tom i věc, kterou poznáte na první pohled. Mezi budovami stojí sedm až osm metrů vysoké sušicí stojany, ladinsky favas, německy Harpfen. Sušilo se na nich obilí a krmné boby, které by v téhle výšce na poli nedoschly.

Dolní patro z kamene, horní ze dřeva a předsazené

Dvory mají charakteristický tvar, kterému se pro jeho siluetu říká hříbkový. Spodní patro je z kamene a bývala v něm hospodářská část a chlév, horní je ze dřeva, obytné a o něco předsazené, takže přečnívá nad kamennou podezdívku. Dřevo je zvětralé do šedočerné a okna jsou malá. Středem domu je Stube, vytápěná světnice, kolem které se v ladinských domácnostech soustředil rodinný život. Víc o téhle kultuře najdete v textu o ladinské kultuře v údolí Val Badia.

Jednu věc si u viles pamatujte. Nejsou to muzejní objekty ani skanzen. Ve většině se pořád hospodaří a cesta mezi nimi vede po soukromých pozemcích průchodných pro pěší. Držte se značené pěšiny, nevcházejte do dvorů, nefoťte lidem do okna a nechte zavřená vrata zavřená.

Osm vodních mlýnů v Mlýnském údolí je pořád funkčních

Nad vilou Seres se od hlavního údolí odděluje krátká soutěska s potokem a v ní stojí osm starých vodních mlýnů. Podle nich se údolí jmenuje, ladinsky Val di Morins, německy Mühlental, tedy Mlýnské údolí.

Mlýny jsou kompletně opravené, a to tak, aby je místní zemědělci mohli znovu používat, nejen aby vypadaly. Jsou volně přístupné, bez vstupného a bez otevírací doby, protože stojí u veřejné pěšiny. Jedno omezení ale znát dopředu stojí. Dovnitř se dá jen u prvního mlýna, zbylých sedm si prohlédnete zvenčí. V letních měsících tu běží komentované prohlídky.

Samotný úsek se mlýny, tedy ten mezi vilami Seres a Miscì, měří zhruba 1,5 km. Kdo přijede jen na mlýny, projde je za necelou hodinu.

Okruh přes Seres a Miscì měří pět kilometrů

Standardní procházka vypadá takhle. Od parkoviště a zastávky autobusu v Lungiarü jde značka číslo 4 do vily Seres, kde Mlýnské údolí začíná. Tím se vystoupá vzhůru, přejde se k vile Miscì a jinou cestou zpátky do Lungiarü.

Okruh měří 5,0 km, zabere hodinu a půl a nastoupáte 238 m. Na čísla se dívejte takhle. Dvě hodiny s přestávkami, tři, když jdete s malými dětmi a u každého mlýna se zastavíte. 238 metrů stoupání na pěti kilometrech znamená, že to nikde není placka, a část vede po hospodářských cestách a úzkých pěšinách ve svahu, takže s kočárkem to nepočítejte, ani se sportovním. Nosítko ano. Načasovat se to vyplatí kvůli světlu. Viles leží na svazích obrácených k jihu, takže přes den stojí v protisvětle a ráno nebo pozdní odpoledne vypadají ty dřevěné stěny podstatně lépe.

Z konce údolí se stoupá ke Schlüterhütte a dál pod Peitlerkofel

Kdo chce víc, pokračuje od Mlýnského údolí po čtyřce ke chatě Schlüterhütte (italsky Rifugio Genova). Zdroje se v časech rozcházejí, jeden uvádí z vesnice zhruba 3,5 hodiny, jiný od Mlýnského údolí asi dvě, rozdíl je v tom, odkud se měří. Výsledek je stejný. Je to celodenní podnik, ne odpolední vycházka, a na zpáteční cestu musíte mít rezervu.

Od chaty se jde pod Peitlerkofel, přes Pra de Pütia, tedy Peitlerovy louky, a do údolí Antersasc. Popis trasy uvádí nejvyšší dosažený bod 2 818 m. Klasický okruh kolem Peitlerkofelu se ovšem chodí z druhé strany, z Würzjochu, takže Campillské údolí je delší a méně frekventovaná varianta přístupu ke stejné hoře. Na pohodovější turistiku je lepší sousední Villnösstal (Val di Funes) na druhé straně téhož hřebene.

Víc než polovina obce leží v přírodním parku Puez-Geisler

Lungiarü stojí přímo ve vstupu do přírodního parku Puez-Geisler a víc než polovina území obce do něj patří. Park má 10 722 ha a v roce 1999 byl rozšířen do dnešní podoby.

Geologům je lokalita známá i jinak než turistům. Podle údolí jsou pojmenované campillské vrstvy, souvrství o mocnosti asi 300 m. Poznáte to na barvě. Spodní část údolí je z měkkých hornin, které drží trávu a les, zato obzor tvoří světlé dolomitové stěny. Z dalších parků v okolí stojí za pozornost přírodní park Fanes-Sennes-Prags severně od Kronplatzu.

Ladinština tu není kulisa pro návštěvníky

Gadertal je jedno z pěti dolomitských ladinských údolí v Itálii. Ladinština má v Jižním Tyrolsku od roku 1951 status samostatné jazykové skupiny, takže to není dialekt italštiny ani němčiny, ale třetí úřední jazyk provincie. Ve vesnici se jí běžně mluví a zvyky se drží církevního kalendáře.

Prakticky z toho plyne, že každé místo má tři jména a v navigaci i na cedulích narazíte na všechna.

LadinskyLungiarü, San Martin de Tor, Val di Morins, Sas de Pütia
NěmeckyCampill, St. Martin in Thurn, Mühlental, Peitlerkofel
ItalskyLongiarù, San Martino in Badia, Val di Morins, Sass de Putia

Do navigace zadávejte Longiarù nebo Campill, s těmi si poradí každá mapa. Tvar Lungiarü s přehláskou některé starší navigace nenajdou.

Autem z Brunecku za půl hodiny, parkuje se u informačních tabulí

Z Brunecku je to 25,9 km a 32 minut autem (OSRM nad OpenStreetMap, spočteno 23. října 2026). Trasa vede Pustertalem do St. Lorenzen, tam se odbočí do Gadertalu a přes St. Martin in Thurn na jih do údolí. Kdo jede z Česka po dálnici A22, sjíždí u Brixenu.

Parkuje se přímo u informačních tabulí v centru vesnice u křižovatky, případně o několik metrů dřív pod školou. Je to malé parkoviště v obytné vesnici, takže v sezóně přijeďte dopoledne.

Ve vesnici je i zastávka autobusu a okruh od ní začíná, takže se dá přijet bez auta. Konkrétní linku a časy si ověřte na suedtirolmobil.info, provoz v takhle malém slepém údolí je řidší než v Pustertalu a mimo sezónu se mění.

V zimě tu jezdí přírodní sáňkařská dráha

Od jara do podzimu má údolí smysl kvůli mlýnům, loukám a horám, nejlépe vypadá v pozdním létě a na začátku podzimu, kdy je posekáno. V zimě tu funguje přírodní sáňkařská dráha a vesnice je východištěm skialpů, sjezdovky tu ale nehledejte, od toho je Kronplatz.

Že tu velké vleky nejsou, je rozhodnutí, ne zaostalost. V roce 2018 se Campill stal po Matschi druhou jihotyrolskou horskou vesnicí Bergsteigerdorf, tedy členem iniciativy alpských svazů, a ta se k šetrnému turismu zavazuje smluvně.

Jedno upozornění k plánování. V červnu 2024 údolí poškodila mura a brožura Alpenvereinu z téhož roku doporučovala ověřit si před návštěvou aktuální stav. Jak to vypadá dnes, jsme nedohledali, proto se zeptejte v informační kanceláři v San Martin de Tor na čísle +39 0474 523175. V úzkém slepém údolí se po takové události mění sjízdnost cest, ne jen jejich vzhled.

Odkud informace pocházejí

  • Výška 1 398 m, San Martin de Tor, varianty jména a sáňkařská dráha, anglická Wikipedie.
  • Viles a jejich jména, datace dvorů, hospodaření do 1 600 m, sdílená pec a studna, stojany favas, park 10 722 ha, rozšíření 1999, UNESCO 2009, campillské vrstvy a status ladinštiny, iniciativa Bergsteigerdörfer alpských svazů.
  • Osm mlýnů, prohlídka jen prvního, letní komentované prohlídky, značka 4 a kontakt na informační kancelář, suedtirolerland.it.
  • Okruh 5,0 km, 1,5 hodiny a 238 m i úsek 1,5 km, suedtirol.live a sanvigilio.com.
  • Výška 2 875 m a 3,5 hodiny ke Schlüterhütte, peakvisor.com a planetmountain.com. Rok 2018 a prvenství Matsche, austria-forum.org.
  • Vzdálenost z Brunecku, OSRM nad OpenStreetMap, 23. října 2026.

Jízdní řády, prohlídky a sjízdnost cest se během roku mění. Ověřte si je u informační kanceláře a na suedtirolmobil.info, my je aktualizujeme před novou sezónou.

Vzdálenosti a časy jsou orientační. Otevírací doby, provoz lanovek a ceny se mění — před cestou je ověř u oficiálního zdroje.

Časté dotazy

Co přesně jsou viles a kolik jich v údolí je?+

Vila je ladinské označení pro skupinu dvorů postavených pohromadě, obvykle pěti až deseti budov propojených průchody a společnými dvorky. Je to opak obvyklého alpského modelu, kde každý statek stojí sám. Za nejstarší se v Campillském údolí považují Lagoscel, Ví, Grones, Seres a Miscì, ale okolní svahy jich nesou víc. Na okruhu po značce číslo 4 projdete Seres a Miscì, tedy ty dvě, mezi kterými leží Mlýnské údolí. Jména jednotlivých dvorů jsou v nich doložená už ve 13. a 14. století.

Jsou mlýny v Mlýnském údolí opravdu přístupné a platí se vstup?+

Vstup se neplatí a otevírací dobu mlýny nemají, protože stojí u veřejné pěšiny a jsou volně přístupné kdykoli. Počítejte ale s tím, že dovnitř se dá jen u prvního mlýna, zbylých sedm si prohlédnete zvenčí. Všech osm je opravených do funkčního stavu, aby je mohli místní zemědělci používat. V letních měsících tu běží komentované prohlídky, na jejich termíny se ptejte v informační kanceláři v San Martin de Tor na čísle +39 0474 523175.

Dá se okruh projít s dětmi nebo s kočárkem?+

S dětmi, které ujdou pět kilometrů, ano, a mlýny je většinou zaujmou. S kočárkem to ale nepočítejte. Okruh má na pěti kilometrech 238 metrů stoupání a vede po hospodářských cestách a úzkých pěšinách ve svahu, takže ani sportovní kočárek tam nemá co dělat. S nejmenšími jděte s nosítkem. Kdo chce jen mlýny a ne celý okruh, zvládne úsek mezi Seres a Miscì, který měří zhruba 1,5 km, za necelou hodinu včetně fotografování.

Je Campillské údolí dobrý cíl, když bydlíme u Kronplatzu?+

Ano, a to jako klidný půldenní protiklad k lanovkám. Z Brunecku je to 25,9 km a 32 minut autem, takže se to stihne dopoledne i odpoledne. Nejezděte tam ovšem s očekáváním střediska. Údolí je slepé, nevede odtud žádná lanovka, sjezdovky tu nejsou a vesnice se k téhle podobě hlásí jako Bergsteigerdorf od roku 2018. Dobře se kombinuje s ladinskou Alta Badia nebo s Villnösstalem na druhé straně hřebene.