Tři dny u Kronplatzu beze schodů stojí na vlaku a na autobusu s rampou

Proč plán začíná u vlaku a ne u parkoviště

Pustertalská dráha se po osmnácti měsících výluky vrátila do provozu a s ní i dokončená bezbariérová přestavba. Upravilo se třináct nádraží od Mühlbachu po Vierschach, přibylo osmnáct výtahů, šest kilometrů vodicích linií pro nevidomé a zhruba sedm tisíc metrů čtverečních nových nástupišť. Na trati jezdí nízkopodlažní jednotky s vyhrazeným místem pro vozík a kočárek.

Pro cestu bez schodů to má jeden praktický důsledek. Vlak je jediný dopravní prostředek v údolí, u kterého znáte parametry dopředu, a to včetně toalety s posuvnými dveřmi širokými osmdesát centimetrů a prostorem 140 krát 140 centimetrů. Jediné nádraží na trati, kde dosud chybí nástupiště v úrovni vlaku, je Innichen.

Auto přitom neřeší to hlavní. Vyhrazená stání u lanovek a u jezer bývají jedno nebo dvě a obsadí se dopoledne, takže plán postavený na parkování se rozsype hned první den. Jak na sebe vlaky a autobusy navazují, rozebíráme v textu o cestování po Pustertalu bez auta.

Barrierefrei na ceduli neznamená proměřenou trasu

Tohle je nejdůležitější věta celého plánu. V jihotyrolských materiálech se slovo barrierefrei používá pro bezbariérovou toaletu na parkovišti stejně jako pro rovnou zpevněnou cestu. Rozdíl poznáte jedině podle měřených údajů, tedy šířek dveří, výšek pultů, sklonů a povrchu. Shromažďuje je provinční projekt Südtirol für alle a jeho průvodce se čtyřiceti pěti návrhy tras.

Když trasa v té databázi není, znamená to, že ji nikdo neproměřil, ne že je nebo není sjízdná. Proto u dvou míst v plánu otevřeně přiznáváme, že ověřený popis chybí. Co se u Kronplatzu reálně projede a kde zpevněná cesta končí, máme v samostatném přehledu bezbariérových tras u Kronplatzu.

Plán je napsaný pro vozík, ale sedne i komukoli dalšímu, kdo neujde dlouhou túru. Tedy po operaci kolena, s kočárkem nebo prarodičům, kterým dvě hodiny do kopce nedělají radost. Pro ně máme ještě pohodovější variantu v průvodci Kronplatz pro seniory.

Olang drží nádraží, autobusy i lanovku blízko sebe

Základnu plán nestěhuje. Dvě noci zůstáváte v Olangu (Valdaora) a je to volba z praktických důvodů, ne kvůli atmosféře. Nádraží Olang je jedno z přestavěných, první nástupiště leží přímo u parkoviště a u zastávek autobusů a na druhé vede podchod s výtahy. Odtud jezdí linka 431 do Antholzertalu a kabinové lanovky Olang 1 a Olang 2 startují v téže obci.

První den má jedinou trasu a je na ni dost času. Olanger Dörferrunde je vesnický okruh dlouhý 7,2 kilometru se stoupáním 142 metrů a klesáním 151 metrů, nejvýš je ve 1 124 metrech a nejníž ve 1 009 metrech. Pěšky zabere necelé dvě hodiny. Provinční portál ho vede jako bezbariérový a výslovně u něj uvádí vozík i kočárek.

Upřímná část popisu zní takto. Okruh vede převážně po širokých zpevněných cestách s mírným sklonem, ale je v něm asfaltové stoupání kolem pěti procent a asi stometrový úsek pevné šotoliny, plus chvíli jdete po chodníku u Aue Straße. S ruční mechanikou se tedy hodí doprovod. Okruh se nemusí jít celý, startuje se u kostela v Niederolangu a mezi vesnicemi jezdí Citybus 435.2 a CallBus, takže se dá kdykoli zkrátit. Lavičky jsou po cestě a pitná voda u pavilonu v Oberolangu.

V Antholzertalu vede cesta dnem údolí a po povalech

Druhý den patří Antholzertalu (Valle Anterselva) a je to nejdelší rovina v okolí Kronplatzu. Cesta z Oberrasen do Antholz Niedertal se drží dna údolí, je široká a stoupání je v ní zanedbatelné. Na stejné ose leží biotop Rasner Möser, dvacet tři hektarů mokřadu chráněného od roku 1973, kterým vedou dva okruhy, dvě malá jezírka a naučná stezka s tabulemi. Mokřad se překonává dřevěnými povaly.

Do údolí se dostanete linkou 431, která spojuje obce Antholzertalu s nádražím v Olangu a mezi Antholzským jezerem a nádražím jezdí zhruba každých třicet minut. Má rampu u zadních dveří, takže se na vozíku nastupuje bez zvedání. S kartou hosta je jízda zdarma a o tom, co všechno karta pokrývá, píšeme v přehledu karty hosta.

Zázemí v údolí je nadstandardní, a to právě kvůli biatlonu. Südtirol Arena stojí ve výšce 1 600 metrů, Antholzské jezero leží ve 1 642 metrech. Co se v aréně děje v lednu, popisujeme u biatlonového Světového poháru 2027.

Dvě věci v údolí ověřené nejsou a je lepší to vědět dřív než na místě. Velký biotopový okruh od Kulturhausu v Oberrasenu měří 9,1 kilometru a chůze zabere asi dvě hodiny a deset minut, portály u něj uvádějí stoupání 28 nebo 42 metrů, ale oficiální proměření povrchu a šířky povalů nikdo nezveřejnil. Totéž platí pro okruh kolem Antholzského jezera. Plán proto počítá s tím, že k biotopu dojedete a pak se rozhodnete na místě.

Výjezd na vrchol je jediné nejisté místo plánu

Na vrchol Kronplatzu (2 275 m n. m.) vede víc lanovek, ale měřený popis přístupnosti má jen jedna, kabinová dráha Ruis z Furkelpassu. U ní je známo, že nástup je v úrovni nástupiště, v kabině zbyde volná plocha zhruba 80 krát 80 centimetrů a horní výstup má práh sedm centimetrů.

Potíž je v provozu. V oficiálním seznamu letních lanovek pro sezónu 2026, tedy od 16. května do 8. listopadu, Ruis vůbec není, a stejný obrázek dává letní ceník, kde se jednotlivé jízdy prodávají jen na tři dráhy. U kabin z Olangu přitom měřený popis přístupnosti chybí, i když místo pro vozík a kočárek v moderních kabinách bývá běžné.

Co z toho plyne pro třetí den. Zavolejte provozovateli pár dní předem a zeptejte se konkrétně, v jaké výšce je nástup do kabiny Olang 1, jestli vozík jede dovnitř bez skládání a jak je to s prahem na horní stanici. Teprve podle odpovědi plán buď potvrdíte, nebo ho vyměníte za program popsaný níž. Letní jízdenky na Kronplatz 2000 a Olang stály v sezóně 2026 pětadvacet eur za cestu nahoru, 36 € tam i zpět a 53 € za denní jízdenku, junior ročníků 2008 až 2017 zpáteční 18 €. Ceny před novou sezónou aktualizujeme, provoz najdete i v přehledu lanovek na Kronplatzu.

Nahoře je vrcholová plošina nejpřívětivější částí hory. Okružní Concordia 360° měří 2,4 kilometru, stoupá i klesá o 75 metrů a svižnou chůzí zabere asi čtyřicet minut. Je značená jako lehká a rodinná a běžně se po ní jezdí s kočárkem, pro ruční mechaniku to ale znamená pozvolné, ne nulové stoupání. V bývalé vrcholové stanici sídlí muzeum horské fotografie LUMEN s výtahy mezi všemi čtyřmi patry a bezbariérovou toaletou v prvním patře, vstupné 2026 bylo 17 € a kombinovaná vstupenka s MMM Corones 22 €. Provozovatel sám upozorňuje, že bezbariérové propojení mezi horními stanicemi a vchodem do muzea závisí na ročním období a na počasí. Obě expozice popisujeme v článku o muzeích na vrcholu.

Asistenci do vlaku a kartu hosta zařídíte z domova

Pomoc při nástupu a výstupu nezajišťuje jihotyrolský dopravce, ale italský správce infrastruktury RFI přes službu Sala Blu. Objednává se e-mailem na SalaBlu.VERONA@rfi.it nebo telefonicky na +39 06 47308579, a to předem. Na Pustertalské dráze navíc funguje asistenční služba pro cestující s omezenou pohyblivostí přímo ve stanicích Toblach a Olang.

Jízdní doklad má dvě varianty. Mobilcard Südtirol stála od 1. dubna 2026 na jeden den 22 €, na tři dny 32 € a na sedm dní 52 €, pro děti do čtrnácti let 11, 16 a 26 €. Obvykle lepší je Südtirol Guest Pass, který dostanete od zapojeného ubytování zdarma a platí od nuly hodin dne příjezdu do čtyřiadvaceti hodin dne odjezdu. Před každou jízdou se odbavuje u modrého zařízení ve vozidle. Pokrývá autobusy, regionální vlaky i řadu lanovek, nepokrývá ale kyvadlové linky 439, 442 a 444 k Pragser Wildsee a k Tre Cime.

Třetí věc, na kterou se často zapomíná, je ubytování. Bezbariérové pokoje v Pustertalu existují, ale je jich málo a v červenci a srpnu se obsadí dávno předem, takže se rezervují jako první krok celé cesty, ne jako poslední.

Když je mokro nebo lanovka stojí, program se přesouvá do Toblachu

Záložní den má smysl mít připravený, protože mokrý povrch mění sjízdnost víc než u chůze. Vlakem dojedete do Toblachu, kde je Naturparkhaus Drei Zinnen, návštěvnické centrum přírodního parku. V sezóně 2026 mělo otevřeno od 5. května do 31. října, od úterý do soboty od 9.30 do 12.30 a od 14.30 do 18 hodin, v červenci a srpnu i v neděli, a vstup je zdarma, stejně jako do všech sedmi jihotyrolských center přírodních parků. Uvnitř je geologie Dolomit, oddíl o frontě z první světové války, podzemní expozice k zápisu Dolomit na seznam UNESCO a akvárium s obojživelníky.

Druhý tip na mokro je Toblacher See ve výšce 1 259 metrů. Od jezera pokračuje k Dürrensee bývalé těleso vojenské úzkokolejky z let 1915 až 1918, dnes velmi pozvolná cyklostezka. Povrch je ale převážně šotolinový, takže to platí pro terénní kočárek a pro vozík s přídavným pohonem, ne pro úzká kolečka. Celé Höhlensteintal popisujeme ve dvou dnech mezi Toblachem a Innichenem.

Co do plánu naopak nepatří, je Pragser Wildsee. Z okruhu kolem jezera se na vozíku projede jen pár set metrů, dál má cesta hrbolatý štěrk a sklon patnáct až třicet procent. Jezero stojí za návštěvu i tak, ale jako krátká zastávka s realistickým očekáváním, ne jako půldenní trasa. Kdy tam bývá nejmíň lidí, radíme v textu Pragser Wildsee bez davů.

Odkud informace pocházejí

Rozměry, sklony a šířky dveří pocházejí z databáze portálu Südtirol für alle, délka a profil vesnického okruhu v Olangu z provinčního portálu suedtirol.info, parametry biotopového okruhu z antholzertal.com, provozní doby a ceny lanovek z kronplatz.com a tarify veřejné dopravy ze suedtirolmobil.info. Údaje o přestavbě trati a o vlacích vycházejí z materiálů provincie a ze sta.bz.it, souřadnice mapových bodů z OpenStreetMap. Ceny a provozní doby platí pro sezónu 2026 a aktualizujeme je před novou sezónou, měřené hodnoty se mění při každé rekonstrukci, takže si je před cestou ověřte znovu.

Jak si naplánovat výlet na Kronplatz

Dobrý itinerář stojí na jednom principu, zůstat na místě a nepřejíždět. Ubytujete se v jedné vesnici a odtud vyrážíte na vrchol, k jezerům i do měst. Uvedené časy jsou orientační, provoz lanovek si před cestou ověřte u zdroje.