Od Oberolangu k Welsbergu jde podél nádrže 5,6 km a zpátky vás sveze vlak (Lago di Valdaora)
Olanger Stausee, italsky Lago di Valdaora, je přehradní nádrž na Rienze mezi Olangem a Welsbergem. Není to přírodní jezero a nedá se obejít dokola, protože cesta vede jen po jednom břehu. Zajímavá je tím, že se po ní jde po rovině a zpátky vás sveze vlak. Poradíme, jak dlouhá je zimní trasa z Oberolangu do Welsbergu, čím se k nádrži dostanete bez auta a proč tu bývá hladina nízko.
Ilustrační foto
Nádrž, která pohání elektrárnu v Brunecku
Olanger Stausee, italsky Lago di Valdaora, leží v Pustertalu mezi Olangem a Welsbergem a není to přírodní jezero. Vodu v něm drží hráz na Rienze a slouží vodní elektrárně Bruneck-Olang. Kromě Rienzy do nádrže ústí ještě Antholzer Bach, Brunstbach, Furkelbach a Wielenbach, takže sbírá vodu z povodí o rozloze 588 km².
Pro návštěvníka z toho plynou dvě věci. Hladina se hýbe podle provozu elektrárny, takže někdy voda sahá až k lesu a jindy jsou vidět holé kamenité břehy. A kolem vody nevede značený okruh, protože nádrž je provozní stavba, ne turistický cíl. Zastávka tu i tak smysl má. Klidná hladina pod zasněženými hřebeny je jeden z nejsnáz dostupných záběrů v celém údolí a cesta k ní vede po rovině, ne do kopce.
Jméno se mezi zdroji střídá. Potkáte Olanger Stausee, Welsberger Stausee i jen Olanger See, italsky Lago di Valdaora. Pokaždé jde o tutéž nádrž, takže se tím nenechte zmást při hledání v mapách.
Hráz je vysoká 51 metrů a tvoří ji řada kopulí
Hráz stojí na území obce Olang a měří na výšku 51 m. Není to rovná betonová stěna, ale takzvaná kopulová řadová hráz, tedy několik oblouků vedle sebe. Díky tomu zůstává pod tlakem vody a ledu pružná a celou tíhu přenáší do skalních boků údolí.
Nádrž za ní pojme 4 800 000 m³ vody a maximální regulační výška hladiny je 1 055 m n. m. Odebírá se z ní až 22 m³/s, voda padá na spád 200,75 m a v podzemní kaverně ji zpracovávají dvě Francisovy turbíny, každá o výkonu 21 MW. Instalovaný výkon je tedy 42 MW a elektrárna vyrobí v průměru 150 910 000 kWh ročně. Řídí se na dálku z Bolzana a zpátky do Rienzy se voda vrací odpadním kanálem dlouhým 1 913 m.
Celý komplex postavila Società Idroelettrica Atesina ze skupiny Montecatini mezi roky 1957 a 1959. Kavernová elektrárna začala vyrábět už v červnu 1958, tedy ještě bez nádrže. Ta se napustila o rok později, až když byla hotová hráz. V roce 2008 se většinový podíl díky dohodě s Edisonem vrátil do jihotyrolských rukou a od roku 2016 provoz patří společnosti Alperia Greenpower.
| 💧 Objem nádrže | 4 800 000 m³ |
| 📏 Maximální hladina | 1 055 m n. m. |
| 🧱 Výška hráze | 51 m, kopulová řadová hráz |
| 🌍 Povodí | 588 km², Rienz a čtyři potoky |
| ⚡ Elektrárna | Bruneck-Olang, 42 MW, spád 200,75 m |
| 📅 Postaveno | 1957 až 1959, nádrž napuštěna 1959 |
Kolem vody se nedá projít dokola
Tohle si ujasněte dřív, než vyrazíte. Po jednom břehu nádrže běží Pustertalská cyklostezka, široká a zpevněná, po které se dá jít i jet na kole. Druhý břeh pro pěší ani pro kola nenabízí nic a přes vodu se nedá přejít tak, aby z toho vznikl okruh kolem hladiny.
Plánujte to tedy jako cestu tam a zpátky po stejné trase, nebo, a to je o dost lepší, jako jednosměrku z jedné obce do druhé s vlakem na zpáteční cestu. Třetí možnost je delší okruh, který od nádrže odbočí nahoru do kopce k osadě Salla a vrátí se lesem. Obě oficiální varianty rozebíráme níž.
Z Oberolangu do Welsbergu je to 5,6 kilometru
Značená zimní trasa začíná v Oberolangu u hřbitova, vede lesem se zasněženými stromy, pak podél nádrže a končí ve Welsbergu. Měří 5,6 km, stoupání je 40 m a klesání 23 m, nejnižší bod leží v 1 063 m a nejvyšší v 1 089 m. Je to tedy rovina, na kterou stačí pevná zimní obuv.
U času si dejte pozor, oficiální stránka si v něm sama protiřečí. V přehledu trasy udává 1 h 25 min, v textovém popisu mluví o asi dvouhodinové procházce. Reálně počítejte s hodinou a půl, v čerstvém sněhu se dvěma hodinami. Sněžnice na tuhle cestu nepotřebujete, trasa se v zimě udržuje; sněžnicové trasy v okolí začínají výš.
Zpátky nemusíte po svých. Z Welsbergu jede regionální vlak číslo 400 zpět do Olangu a je to rychlejší i příjemnější než jít totéž podruhé. Jízdní řád si ověřte předem, interval není hustý celý den.
Delší okruh přes Sallu přidá 327 výškových metrů
Druhá oficiální varianta je okruh, který začíná u turistické kanceláře ve Welsbergu v 1 087 m. Z Bahnhofstraße se jde přes most a dál podle značek cyklostezky směrem na Olang, krátce před podjezdem se odbočí vpravo na cyklostezku. Po ní se jde asi 5 km až na konec nádrže, tam vlevo na silnici až k zatáčce před hřbitovem v Oberolangu a znovu vlevo na cestu číslo 39. Ta stoupá přes luka a les k osadě Salla v 1 239 m, odkud je výhled na protilehlou stranu údolí. Zpátky se zůstává na cestě 39, která vede asi 2,5 km lesem a pak do Welsbergu.
Celkem to dělá 11 km a čtyři hodiny chůze, stoupání i klesání 327 m, nejvyšší bod 1 264 m. Oficiálně je trasa vedená jako středně náročná a sáňkovat se na ní nedá. Je to rozumná volba na den, kdy je dole mlha a chcete nad ni.
| 🥾 Oberolang do Welsbergu | 5,6 km, 1 h 25 min, stoupání 40 m |
| 🔄 Okruh přes Sallu | 11 km, 4 h, stoupání 327 m |
| ⛰️ Nejvyšší bod okruhu | 1 264 m, osada Salla v 1 239 m |
| 🚆 Zpátky | regionální vlak číslo 400 |
| 🚌 Autobusy | Citybus 435.1 a 438, linka 441 |
| 🅿️ Parkování | v centru Welsbergu |
K nádrži se dostanete i bez auta
Na začátek zimní trasy jede Citybus 435.1, zastávka Oberolang, Dorfstraße je od hřbitova asi 200 m. Oblast obsluhuje i CallBus, tedy spoj na zavolání. Welsberský konec má zastávku Welsberg, Platzbäck, kam jede autobus 441 i Citybus 438, a vlakovou stanici na trati 400. Jak celý systém v Pustertalu funguje a čím se platí, rozebíráme u autobusů a vlaků po Pustertalu.
Autem je to z Brunecku zhruba dvacet minut po hlavní silnici údolím. Parkuje se v centru Welsbergu nebo v Oberolangu, u samotné nádrže parkoviště pro návštěvníky není. Kombinace auto na jednom konci a vlak na druhém funguje dobře, protože vlak vás vrátí ke stejnému místu.
Kdy sem má cenu zajít
Nejlepší je nádrž mimo hlavní sezónu, tedy na podzim a v zimě, kdy je v údolí klid a voda se nehýbe. V plné letní sezóně je cyklostezka rušná a nádrž je pro vás spíš bod na cestě než cíl. V listopadu, kdy na Kronplatzu stojí lanovky, je to naopak jeden z mála cílů, který jde kdykoli a nic se u něj nezavírá.
Na co se připravit. Hladina může být nízko, protože elektrárna s vodou pracuje, a odraz hor pak není takový, jaký znáte z fotek. Ráno tu drží mlha dýl než na slunných terasách nad údolím. A protože je to pořád provozní stavba, nepočítejte s kiosky, záchody ani lavičkami, zásobte se předem ve Welsbergu nebo v Olangu.
S čím zastávku u nádrže spojit
Nádrž samotná vám zabere hodinu a půl, takže se hodí jako polovina dne. Ve Welsbergu stojí nad domy hrad Welsperg a hned za obcí se otevírá boční údolí Gsieser Tal, které je v zimě hlavní běžkařskou adresou téhle části Pustertalu. Z Olangu vede lanovka na vrchol Plan de Corones, takže se dopoledne u vody dá spojit s odpolednem nahoře.
Pokud sbíráte vodu, nejbližší přírodní zastávka je Toblacher See dál proti proudu Rienzy, a přehled ostatních najdete mezi jezery v okolí Kronplatzu. Rozdíl poznáte hned, u Toblacher See se chodí dokola, tady ne.
Odkud informace pocházejí
Technické údaje o nádrži, hrázi a elektrárně jsou z technického listu provozovatele, společnosti Alperia. Data obou tras, tedy délky, časy, stoupání i zastávky autobusů, jsou z oficiálního portálu suedtirol.info. Ověřeno 19. listopadu 2026, čísla aktualizujeme, když vyjde nová verze podkladů.