Žádný ze tří hradů v Gaisu nemá běžné prohlídky (Gais)

Pět kilometrů za Bruneckem se dolina láme do Tauferer Talu

Gais je obec na začátku Tauferer Talu, té části doliny, která od Brunecku stoupá k Sand in Taufers a dál do Ahrntalu. Náves leží 841 m n. m., bydlí tu kolem 3 225 lidí a obec měří 60,3 km². Od Brunecku je to necelých 5 km.

K obci patří čtyři osady, Uttenheim (Villa Ottone), Mühlbach (Riomolino), Tesselberg (Montassilone) a Lanebach (Lana di Gais), hranice má s Bruneckem, se Sand in Taufers, s Pfalzenem, s Perchou a s Mühlwaldem. Ten zdejší Mühlbach ale není Mühlbach u vstupu do Pustertalu, to je jiná obec s pevností.

Gais je jedna ze tří jihotyrolských obcí, kterým italianizace místních jmen jméno nezměnila, druhé dvě jsou Plaus a Lana. Osada Uttenheim ale italskou podobu Villa Ottone dostala. Obecní znak z roku 1956 je dobrý návod na to, co se tady dá vidět. Černý orel patří svatému Janu Evangelistovi, patronu farního kostela, a dva modré pruhy stojí za hrady Kehlburg a Neuhaus.

Gais není středisko, nemá lanovku ani promenádu s obchody a nelyžuje se tu. Je to vesnice, kterou si lidé obvykle projedou na cestě ke Klausbergu nebo ke Reinbachovým vodopádům.

Žádný z místních hradů nefunguje jako muzeum s pokladnou

Ani jeden ze tří hradů v obci nemá otevírací dobu, pokladnu ani komentované prohlídky. Na hradní interiér s průvodcem se v okolí jezdí jinam, přehled drží článek hrady a zámky u Kronplatzu.

Na Neuhausu psal Oswald von Wolkenstein a dnes se tam pořádají akce

Schloss Neuhaus, italsky Castel Casanova, stojí nad obcí ve 947 m n. m. Postavili ho páni z Taufers, podle části odborné literatury už ve dvanáctém století, podle jiné o století později. Po vymření taufersovské linie přešel na hrabata Gorizia a Tyrolska, a právě z té doby je pro hrad nejznámější jméno. Oswald von Wolkenstein, nejslavnější německy píšící básník pozdního středověku v Tyrolsku, byl od roku 1422 zdejším purkrabím a držel hrad v zástavě asi do roku 1426. Regionální průvodci mu přičítají, že tu napsal jednu ze svých nejznámějších milostných písní, v odborných zdrojích se to ale doložit nedá, takže je to místní tradice, ne fakt.

Pozdější majitelé jsou doloženi dobře, od rodu Söll von Aichberg, který hrad koupil v letech 1600 a 1601, po hraběte Künigla v roce 1743. Pak hrad zpustl a z ruiny ho nechal v roce 1912 znovu postavit hrabě Johannes Thun, takže dnešní podoba je obnovená, ne původní.

Od roku 1977 je v soukromých rukou a slouží jako penzion a restaurace, hradní věž navíc jako výstavní prostor. Zdroje se rozcházejí v tom, kam se dostane běžný návštěvník. Část uvádí, že restaurace i hradní kostel jsou veřejnosti otevřené, část naopak, že areál je jen pro hosty domu. Hrad si tedy vyfotíte z cesty pod ním, a jestli chcete dovnitř, zavolejte nebo napište dopředu. Nespoléhejte na to, že přijdete a sednete si.

Kehlburg vyhořel v dubnu 1944 a mezi jeho zdi se dnes nesmí

Druhý hrad má jiný příběh a je z obou dvou vizuálně nápadnější. Kehlburg, italsky Castello di Chela, stojí na úzkém zalesněném kopci nad vesnicí. Výška se podle zdroje liší, uvádí se 1 155 m, 1 187 m i 1 188 m n. m., a protože se pramen od pramene rozchází, berte to jako rozmezí, ne jako změřenou hodnotu. Shodují se na tom, že je odtud rozhled přes Tauferer Tal a do brunecké kotliny.

Hradní kaple byla vysvěcena v roce 1123, takže hrad musel stát už předtím. V následujících stoletích se dával skoro nepřetržitě v léno nebo do zástavy a kolem roku 1500 už to byla ruina. Obnovil ho až rod Rostů, který ho držel do konce devatenáctého století, a v roce 1891 ho koupil uherský biskup Sigismund Bubics. Ten ho nechal opravit a vybavit nábytkem, kvůli penězům ho ale musel prodat.

Konec přišel 30. dubna 1944, kdy hrad vyhořel, a nikdy se neobnovil. Dnes je to soukromá zřícenina ohrožená zřícením a vstupovat do ní se nesmí. Zvenčí je dobře vidět z přístupové cesty, zdivo ale postupně mizí pod náletovými dřevinami, takže co uvidíte, závisí i na ročním období. Mimo listí, tedy od listopadu do dubna, je hrad z cesty vidět nejlíp.

Okruh z návsi přes Kehlburg a Amaten zabere tři hodiny

Pěší okruh Gais, Kehlburg, Amaten, Gais je nejlepší způsob, jak hrad vidět. Vychází se z návsi od farního kostela do lesa a pak k jihu ke Kehlburgu, odtud k dvorům v Amaten a zpátky do Gais přes Bärentalhof. Popis trasy od brunecké turistické kanceláře uvádí 8,3 km, 510 výškových metrů a čistý čas tři hodiny. Delší varianty po stejném hřebeni mají okolo 10,8 km.

Kratší volba je Kulturwanderweg Gais, dvoukilometrová kulturní stezka po obci, na které je zastávkou i Schloss Neuhaus. Kdo chce výš, má z obce otevřené Mühlbacher Tal s horskými chatami. Celou dolinu na dva dny rozepisuje itinerář Tauferer Ahrntal na dva dny.

V Uttenheimu stojí barokní kostel a nad ním třetí z hradů

Uttenheim, italsky Villa Ottone, je od Gais pár minut po rovině a bydlí v něm asi 840 lidí. Dominantou je barokní farní kostel svaté Markéty, postavený na místě předchozího kostela, do kterého uhodil blesk. Uvnitř je oltář připisovaný neznámému malíři pozdní gotiky, kterému se říká Mistr z Uttenheimu. V obci stojí i Residenza Stock ze čtrnáctého století, sídlo pánů z Uttenheimu.

Nad vesnicí se na skalním ostrohu drží Burg Uttenheim, italsky Castel Ottone. Jeho vznik se datuje kolem roku 1100 a staviteli byli pravděpodobně právě šlechtici z Uttenheimu, poprvé zmínění v roce 1070. Místo vybrali kvůli hranici, stýkalo se tu totiž panství Taufers, patřící k Tyrolsku, s panstvím Uttenheim a Neuhaus, patřícím ke Gorizii. Hrad je obydlený a soukromý, prohlížíte si ho tedy zvenčí.

Biotop Ahrauen je rovná procházka po břehu a snese kočárek

Po obou stranách Ahr se mezi Gaisem a Uttenheimem rozkládá biotop Ahrauen, tedy chráněný lužní pás u řeky. Je to jedno z posledních míst v dolině, kde řeka není svázaná do kanálu, a žijí tu vzácné rostliny a ptáci. Vede přes něj značená stezka Ahr Erlebnisweg, která jde po rovině, takže ji projdete i s malými dětmi. Delší rovinaté trasy drží článek túry a procházky s kočárkem.

Hned u cyklostezky leží Baggalocke, malé koupací jezírko ve stínu stromů se zatravněným břehem a barem. Není to plavecký areál, je to jezírko na odpolední zchlazení po jízdě na kole. Ostatní možnosti koupání včetně Issinger Weiher probírá článek koupání a bazény v okolí Kronplatzu. Na Ahr se u Uttenheimu jezdí také rafting, nástupní místa a ceny řeší pořadatelé v Sand in Taufers.

Cyklostezka z Brunecku do Sand in Taufers vede obcí po rovině

Gais a Uttenheim leží na cyklostezce Tauferer Ahrntal, která odbočuje z pustertalské magistrály v Brunecku a jde proti toku Ahr. Úsek Bruneck až Sand in Taufers má podle zdroje 17 až 18 km a převýšení kolem sta metrů, takže je to rodinná jízda, ne výkon. Vede přes St. Georgen, Gais a Uttenheim a dá se kombinovat s vlakem do Brunecku, kde je i půjčovna kol. Pustertalské páteři se věnuje článek cyklostezka Pustertal.

V zimě se v Gaisu sáňkuje a lyžovat se jezdí jinam

Lyžařsky je Gais průjezdní obec mezi dvěma oblastmi. Dolů po dolině je to na Plan de Corones s více než stovkou kilometrů sjezdovek, nahoru po dolině na Skiworld Ahrntal, tedy na Klausberg a Speikboden. Jak se mezi těmi dvěma horami rozdělit do víkendu, rozepisuje itinerář lyžařský víkend v Ahrntalu.

Co má obec vlastního, jsou sáňkařské dráhy. Jsou tři a nejdelší z nich vede z Huberalm přes Mühlbacher Tal a měří 4 km. Provoz a zapůjčení boby řeší chaty, které jsou otevřené, takže si to ověřte předem. Přehled drah v celém okolí je v článku sáňkování a zimní bobové dráhy.

Na deštivé odpoledne má obec muzeum hasičských přileb s asi 700 přilbami, otevírací dobu si ale domluvte přes turistickou kancelář, ověřenou ji nemáme.

Autobusem 450 z Brunecku jste v Gaisu za deset minut

Autem jedete z Brunecku po dolině k severu, je to necelých 5 km a kolem deseti minut. Parkuje se u návsi, placená zóna jako v letoviscích tady není. Bez auta jede z mobilního centra u brunecké vlakové stanice linka 450 Bruneck až Ahrntal, zastávka se jmenuje Gais Dorf, italsky Paese, a tatáž linka pokračuje do Sand in Taufers. Časy se mění podle školního roku a svátků, takže si spoj najděte v aktuálním jízdním řádu. Celé veřejné dopravě v dolině se věnuje článek autobusem a vlakem po Pustertalu.

Odkud informace pocházejí

Údaje o obci, tedy výška, počet obyvatel, rozloha a osady, vycházejí z encyklopedických zdrojů a z regionálních turistických portálů Pustertalu, ověřeno v říjnu 2026. Historie hradů je z encyklopedických hesel a z databáze evropských hradů, která uvádí i stav zřícenin a režim vstupu, parametry okruhu na Kehlburg z popisu trasy brunecké turistické kanceláře. Rozchod ve výšce Kehlburgu i spor o přístupnost Neuhausu uvádíme schválně, zdroje se neshodují.