Fotografický víkend v Dolomitech začíná dvě hodiny před východem slunce

Snímky z Dolomit, které si lidé ukládají, vznikají skoro všechny ve dvou úzkých oknech. Zhruba půl hodiny kolem východu slunce a zhruba půl hodiny kolem západu. Zbytek dne je z pohledu fotografa přesun, jídlo a spánek. Tenhle třídenní plán je proto poskládaný obráceně než běžný itinerář. Nezačíná v devět u lanovky, ale v půl šesté ráno u auta, a přes poledne s vámi schválně nic nedělá.

Obecné rady, jaký objektiv vzít a jak fotit hvězdy, najdete v článku o fotografování Dolomit. Tenhle text je jeho praktický protějšek, tedy konkrétní rozvrh tří rán a dvou večerů s časy, cenami a odjezdy.

Proč tenhle víkend neplánovat na srpen

Hlavní důvod je banální. V říjnu se dá k Pragser Wildsee přijet autem a zaparkovat, aniž byste cokoli rezervovali. Regulace vjezdu do údolí Prags platí v roce 2026 od 1. července do 15. září vždy mezi devátou a šestnáctou hodinou a týká se i autobusových linek 439 a 442. Mimo tohle okno rampa nestojí a povolenku nepotřebujete.

Druhý důvod je spánek. V polovině června vychází slunce nad Pustertalem v 5:18, takže na místě musíte být kolem půl páté. Třetího října vychází v 7:12, desátého v 7:22 a sedmnáctého v 7:31. Rozdíl skoro dvou hodin je u třídenního výjezdu znát na každém ránu.

Třetí důvod jsou modříny. Jehličí modřínů na svazích nad Pragsem a v Höhlensteintalu žloutne zhruba od poloviny října a je to jediná barva, kterou v Dolomitech na podzim dostanete zdarma. Zároveň platí, že mýtná silnice k Tre Cime je v roce 2026 otevřená jen do 11. října. Když chcete obojí, sedí vám první dva říjnové víkendy.

Kdo tenhle plán čte na jaře nebo v létě, ať ho nepřekládá jedna ku jedné. Letní varianta znamená vstávat o dvě hodiny dřív, rezervovat parkování k Braies předem a počítat s tím, že u jezera nebudete sami ani v šest ráno.

Kolik času si nechat mezi budíkem a prvním snímkem

Časy níž jsou spočítané pro rovný obzor. V údolí, které má na jihu dvoutisícové stěny, slunce vyleze nad hřeben ještě o dost později. Prakticky to znamená, že v čase, který kalendář uvádí jako východ, se rozsvítí vrcholy nad jezerem, ne hladina. Světlo pak stéká dolů dalších třicet až šedesát minut a to je ta část, kvůli které jste vstali.

Rozvrh, který se osvědčí, vypadá takhle. Na místě chcete stát čtyřicet minut před vypočítaným východem, protože v té chvíli začíná modrá hodina a stativ potřebujete už postavený. K tomu připočtěte jízdu, chůzi od parkoviště a rezervu na to, že se ráno nikam nechvátá dobře. U Braies to z Toblachu vychází na budík ve tři čtvrtě na šest.

Večerní strana je jednodušší. Desátého října zapadá slunce v 18:35, modrá hodina drží zhruba do 19:10 a pak už fotíte jen hvězdy. Na místě buďte hodinu před západem, protože poslední přímé světlo na stěnách je lepší než samotný západ.

Ráno u Braies, když u něj nemusíte stát ve frontě

Pragser Wildsee leží v 1 494 metrech a je to nejfotografovanější jezero Dolomit, takže se u něj v sezóně tvoří fronta na dřevěné molo. V říjnu ráno je situace jiná. Parkoviště jsou otevřená, platí se na místě a do sedmi hodin bývá u jezera pár desítek lidí, ne pár set.

Klasický záběr je z mola na jižní konec jezera se stěnou Seekofelu. Má to jednu nevýhodu, fotí ho každý. Když půjdete po okruhu doprava, tedy po západním břehu, dostanete se za dvacet minut k místům, kde se hladina pod stěnou zrcadlí stejně a molo vám nezacloní popředí. Okruh kolem jezera měří zhruba 3,5 kilometru a je rovný.

Na co se připravit. Voda bývá v říjnu ráno klidná, ale první vítr přichází často už kolem deváté a odraz je pryč. Loďky se v říjnu nepůjčují, takže záběr se dřevěnou pramicí uprostřed jezera si nechte na léto. A mlha, kterou hledáte, není každodenní jev, potřebuje jasnou mrazivou noc po vlhkém dni.

Odpoledne a večer v Höhlensteintalu

Druhý den se po ránu nemá smysl nikam hnát. Do dvou odpoledne je světlo tvrdé a plocho. Vyspěte se, dejte si oběd v Toblachu a vyrazte až kolem třetí do Höhlensteintalu, které z Toblachu stoupá k Misurině.

Dürrensee v 1 406 metrech je jediné místo v okolí, odkud vyfotíte Tre Cime přes vodní hladinu. Věže stojí přesně proti severnímu břehu a odpolední slunce je nasvěcuje zepředu, takže tady funguje večer líp než ráno. Parkuje se přímo u silnice SS51, zdarma a bez rampy, a od auta je to k vodě pět minut.

Kdo chce ještě jeden záběr navíc, ať se cestou zastaví u Toblacher See v 1 259 metrech. Leží nízko, obklopuje ho les a po západu slunce se na něm drží klid, když už je na Dürrensee vítr. Je to zároveň jediné z těchhle jezer, ke kterému dojdete pěšky z města.

Misurina, mýto k Tre Cime a proč se to nedá spojit

Třetí ráno patří Misurině v 1 754 metrech. Jezero leží přímo u silnice, obchází se po asfaltu a nad ním stojí Sorapiss a Cristallo. Přístup je volný, parkuje se u hotelů kolem jezera a platí se na místě.

Logická otázka zní, jestli se dá na východ slunce vyjet rovnou k Auronzohütte pod Tre Cime. Odpověď je, že v roce 2026 spíš ne. Mýtná silnice je průjezdná od 31. května do 11. října 2026 a od letošní sezóny se na ni musí rezervovat online na pass.auronzo.info, kde si vyberete datum, časové okno a typ vozidla. Osobní auto stojí 40 €, motorka 26 €, obytný vůz 60 €, autobus do třiceti míst 80 €. Vstupenka platí dvanáct hodin od rezervovaného času. Rezervační systém není stavěný na to, abyste byli nahoře před svítáním.

Rozumné řešení je vzít východ slunce dole u Misuriny a nahoru vyjet až s dopoledním oknem, kdy je z Auronza vidět celý okruh věží. Kdo auto nechce, může využít linku 444, která k Auronzohütte jezdí z nádraží v Toblachu.

Co si na tři rána sbalit navíc

Seznam vybavení je v článku o fotografování Dolomit, tady jsou jen věci navázané na tenhle konkrétní rozvrh.

• Čelovka s červeným světlem. K molu u Braies i k Dürrensee se jde po tmě a bílé světlo vám i ostatním rozbije adaptaci očí.
• Rukavice bez prstů. Ráno u jezera v 1 500 metrech bývá v říjnu kolem nuly a stativ je hliníkový.
• Hadr na rosu. Přední čočka se u vody zamlží dřív, než si toho všimnete na displeji.
• Termoska a snídaně s sebou. V šest ráno není v Pragsu ani v Höhlensteintalu otevřeno nic.
• Hotovost v drobných. Automaty na parkovištích u jezer nemusí brát kartu.

Když ráno místo mlhy přijde déšť

Dva ze tří víkendů v říjnu vyjdou. Pro ten třetí se hodí mít připravený plán B, protože sedět v penzionu a čekat je nejhorší varianta.

Za nízké oblačnosti stoupněte nad ni. Lanovka Kronplatz 2000 z Reischachu jede v roce 2026 od 16. května do 8. listopadu, denně od 9 do 17 hodin, a vyveze vás na Plan de Corones do 2 275 metrů. Zpáteční jízdenka stojí pro dospělého 36 €, jednosměrná 25 €, junior ročníků 2008 až 2017 zaplatí za zpáteční 18 €. Inverze, kdy pod vámi leží mlha a nad ní čouhají vrcholy, je z vrcholové plošiny nejlepší záběr celého víkendu. Počítejte ale s tím, že poslední kabina jede v pět, takže západ slunce shora nevyfotíte.

Za trvalého deště má smysl jet nízko a fotit detail. Reinbachovy vodopády u Sand in Taufers jsou za mokra výraznější než za sucha a les kolem nich funguje jako difuzor. Druhá možnost je vzdát fotografování a jet do Antholzu, kde se dá projít údolím k jezeru bez ohledu na oblačnost.

Kam plán natáhnout, když máte víc než tři dny

Čtvrtý den nabízí dvě rozumná pokračování. Buď zůstanete u vody a přidáte okruh po jezerech Braies, Antholz a Toblach, který je psaný jako běžný výletní plán a dá se s tímhle rozvrhem prokládat. Nebo vyměníte jezera za výšku a vyjedete na Platzwiese v 1 990 metrech, odkud je Dürrenstein na dosah a odkud se fotí spíš panorama než odraz.

Kdo chce z podzimu vytěžit i něco jiného než snímky, najde v plánu na tři podzimní dny u Kronplatzu Törggelen, kaštany a jezera bez rezervací. Tenhle fotografický víkend s ním sdílí polovinu míst, liší se jen tím, v kolik hodin u nich stojíte.

Jak si naplánovat výlet na Kronplatz

Dobrý itinerář stojí na jednom principu — zůstat na místě a nepřejíždět. Ubytuješ se v jedné vesnici a odtud vyrážíš na vrchol, k jezerům i do měst. Uvedené časy jsou orientační; provoz lanovek si ověř u zdroje.